Potopení Titanicu, to byla obrovská tragédie a není zrovna příjemné si to přípomínat. Nicméně připomínat si takové události je potřeba. Tak jako se každý z nás učí ze svých chyb, stejně tak se učí i lidstvo a Titanic byla opravdu velká tragédie.
Podle mě největší chybou byla arogance. Víra v to, že my lidé už jsem tak schopní a mocní, že dokážeme překonat všechno na světě, třeba i oceán. Nabubřelá víra v to, že jsme vyrobili nepotopitelnou loď. Ale taky je tu přirozená lidská snaha překonávat už dosažené hranice, dělat věci lepší, větší, rychlejší, výkonnější.
Když překonáváte hranice – svoje nebo celého lidstva – nutně riskujete. Opouštíte prostor, kde to znáte, kde si jste jisti a vydáváte se někam, kde se může stát cokoliv, kde už se nemůžete spolehnout na věci, které umíte.
Arogance je blbá vlastnost, protože vám brání vidět věci takové, jaké jsou. Arogantní lidé snadno přehlédnou závažné informace, protože jim nevěří nebo je nepovažují za důležité. Ne nadarmo se říká, že pýcha předchází pád. Kdo si příliš věří a neporadí se s ostatními, ten je odsouzen k tomu rozbít si ústa. Druhým extrémem je nedostatek sebevědomí, kdy se člověk raději pro jistotu na všechno ptá a všechno si ověřuje. Sice si asi nenabijete tak snadno, ale taky nic nedokážete. Budete se pohybovat jen v mezích, které vám vyměří ti ostatní. Na průměrný život to stačit může, pokud máte nějaké větší ambice, tak to už nejspíš bude málo.
Tu snahu soutěžit, s ostatními nebo sám se sebou, dosahovat nových a nových úspěchů, být stále lepší, výkonnější, rychlejší, silnější, chytřejší nebo efektivnější, tu máme zarostlou hluboko pod kůží.
Žádné komentáře:
Okomentovat