Dávka vtipů pro dobrou náladu

Rodiče nečekaně vejdou k synovi do pokoje a vidí, jak stojí uprostřed místnosti v latexovém oblečku a mlátí se bičem. Rychle zavřou dveře a bezradně na sebe koukají.
Pak otec konečně promluví:
"Seřezat ho asi nemá smysl,co?"

Ženská je u zubaře.
Pusa otevřená a zubař tam pozorně vrtá.
V tom jí zazvoní mobil.
Po pátém zvonění ho naštvaný zubař popadne a řve:
"Kdo volá?"
"Manžel."
"Tak poslouchej, manželi! Budu za chvilku hotovej, ona to vyplivne, vypláchne si hubu a pak ti zavolá!"

Myslivec přelézá plot, omylem mu brokovnice spustí a prostřelí si penis.
Utíká tedy za doktorem, ten pospravuje, co může a když se s chlapem loučí, podává mu vizitku a povídá:
"To je kontakt na mého bratra, měl byste ho asi navštívit."
"On je doktor???"
"Ne, flétnista. Ale ukáže vám, kam máte dávat prsty, abyste si nenačural do ksichtu...."

Při obědě v jedné restauraci si jeden z hostů všiml, že všichni číšníci mají v náprsní kapsičce polévkovou lžíci. Nedalo mu to a toho, který jej obsluhoval, se na tuto zvláštnost zeptal.
"Víte, pane," odpověděl mu číšník, "majitel najal manažerskou firmu, aby zjistila, jak urychlit a zefektivnit naši práci. Firma po půlročním zkoumání zjistila, že nejčastěji hostovi upadne na zem polévková lžíce a pokud ji obsluhující číšník má po ruce, ušetří 10% času, který věnuje na cestu do kuchyně a zpět ke stolu hosta."
Host se s vysvětlením spokojí, ale po další době si všimne, že každému číšníkovi visí z poklopce malý provázek. Nedá mu to a opět se číšníka zeptá.
"Jste velmi všímavý, pane," ztiší číšník hlas, "jste v podstatě první, kdo to postřehl. Ona totiž ta firma dále vyzkoumala, že pokud si při příchodu do práce uvážeme na penis provázek, při návštěvě WC jej lehce za provázek vytáhneme, takže se ho nedotýkáme rukama, nemusíme si tedy mýt ruce a ušetříme 40% času, který trávíme na záchodě." "No ale jak ho bez pomoci rukou dáte zpět do kalhot?" nedá to hostovi.
Číšník ztiší hlas ještě víc a dodá:
"Nevím, jak ostatní, ale já si pomáhám tou lžící........."

Dopravák zastaví auto, které jede ve městě 110 a povídá:
D: Dobry den, váš řidičský průkaz.
Ř: Nemám, ten mi sebrali před chvílí vaši kolegové, když mě chytili vožralýho.
D: Tak techničák.
Ř: Cože techničák, nemám, vždyť já sem tak zlitej, že ani nevím, kde sem to auto ukrad…
D: To je kradený auto?!!!
Ř: Jo, ale moment, kouknu se do kaslíku, myslím, že sem tam něco takovýho zahlídl, když sem tam házel pistoli…
D: Jakou pistoli?
Ř: No, jak jsem s ní vodpráskl toho podělanýho řidiče, co mi překážel v tomhle autě, jestli chcete vidět jeho zdechlinu, tak je v kufru…
Dopravák ihned zavolá zásahovku, ta přijede, vyskáče, obklíčí auto a její šéf jde k řidiči a povídá:
C: Řidičák!
Ř: Tady prosím…
C: Techničák!
Ř: Tady…
C: Můžu kouknout do přihrádky?
Ř: Jasně… (samozřejmě žádná pistole)
C: A do kufru?
Ř: Samozřejmě… (samozřejmě žádná mrtvola)
C: Tak teď jsem trochu zmatený, tady kolega mě zavolal, že jedete opilý bez papírů, v kradeným autě, ozbrojenej a s mrtvolou v kufru…
Ř: No to je skvělý a vsadím se, že bude ještě tvrdit, že sem jel moc rychle…

Jakob Lewinski přišel za svým doktorem Charlesem Steinem: "Doktore, moje žena bude asi zralá na operaci slepého střeva!"
Doktor zavrtěl hlavou:
"Jakobe, já vím, že by sis rád opět trochu orazil, co mně budeš povídat, já taky byl rád, když jsem ji mohl zase propustit do domácího ošetřování, o to nic, ale to tady byla právě s appendixem! Mám tě rád, hochu, ale budeš muset přijít na něco jiného. Za celou svoji lékařskou praxi jsem totiž neslyšel o druhém appendixu!"
Jakob chvíli smutně postával, než z něj vylezlo:
"A doktore, slyšels už někdy o druhé ženě?"

Rusko 1912. Vánice. Chýše. Buch, buch, buch na dveře a zevnitř: "Táhni!"
Rusko 1917. Vánice. Tatáž chýše. Buch, buch, buch... Zevnitř: "Táhni!"
Rusko 1956. Slunečno. Tatáž chýše a na ní cedulka: "Zde žil a pracoval člověk, který dvakrát hovořil s Leninem."

Sedím si na veřejném záchodě a dělám to co se tak obvykle dělává.
Najednou slyším odvedle: "Ahoj, ... jak se ti daří?"
Určitě nejsem člověk, který by začínal rozhovory na WC, no ale nevím, jak mě to napadlo, tak sem odpověděl: "Díky, daří se celkem dobře"
Ten vedle se zeptal: "A co děláš?"
Co to je za blbou otázku ? ....no ale odpovídám: "No, myslím že to stejný jako ty."
Chvíli je klid, když najednou slyším další otázku: "Můžu přijít k tobě?"
No tak to už mi připadlo celkem dost, tak sem se snažil přijít na to, jak ten hovor přátelsky ukončit, tak jen říkám: "Ne, teď určitě ne, jsem dost zaneprázdněný."
A pak slyším, jak ten odvedle říká: "Ty, poslouchej, zavolám ti později. Vedle sedí nějaký blbec a pořád mi odpovídá ...."

John pozval svoji matku na večeři.
Během večeře si matka nemohla nevšimnout,že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření,že John má se svojí spolubydlící vztah, a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy.
Jako by četl její myšlenky,John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!"
Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Myslíš, že ji mohla sebrat?"
John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu."
Sedl si a napsal:
Milá mami, já netvrdím, že jsi z mého bytu sebrala naběračku na omáčku, ani netvrdím, žes ji nesebrala. Faktem však zůstává, že ode dne, kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí.
S láskou John.
O pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo:
Drahý synu,
já netvrdím, že s Julií spíš, ani netvrdím, že s Julií nespíš. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní už dávno tu naběračku na omáčku našla.
S láskou máma.