Dva slepí piloti s nasazenými tmavými brýlemi jdou v dopravním letadle uličkou mezi sedadly. Jednoho vede slepecký pes, druhý hledá cestu ťukáním hůlky.
Vejdou do pilotní kabiny, zavřou za sebou dveře a nastartují motory.
Cestující na sebe nervózně pohlédnou a čekají, kdy jim někdo oznámí, že jde o žert. Jenže nikdo nepřichází a z reproduktorů se taky nic neozývá.
Letoun se začne pohybovat čím dál rychleji po ranveji a pasažéři sledují okýnky, jak se blíží velké jezero na konci startovní dráhy. Když už to vypadá, že letadlo v plné rychlosti vletí do vody, pasažéři začnou v hrůze panicky ječet. V ten okamžik piloti přitáhnou řízení a letadlo se zvedne do vzduchu. Cestující si oddychnou a v klidu sedí na svých místech. Jsou přesvědčeni, že letoun je v dobrých rukou.
V kokpitu se jeden slepý pilot otočí k tomu druhému a řekne:
"Teda Bobe, jednoho krásnýho dne ty lidi zařvou pozdě a my všichni chcípnem."
Vejdou do pilotní kabiny, zavřou za sebou dveře a nastartují motory.
Cestující na sebe nervózně pohlédnou a čekají, kdy jim někdo oznámí, že jde o žert. Jenže nikdo nepřichází a z reproduktorů se taky nic neozývá.
Letoun se začne pohybovat čím dál rychleji po ranveji a pasažéři sledují okýnky, jak se blíží velké jezero na konci startovní dráhy. Když už to vypadá, že letadlo v plné rychlosti vletí do vody, pasažéři začnou v hrůze panicky ječet. V ten okamžik piloti přitáhnou řízení a letadlo se zvedne do vzduchu. Cestující si oddychnou a v klidu sedí na svých místech. Jsou přesvědčeni, že letoun je v dobrých rukou.
V kokpitu se jeden slepý pilot otočí k tomu druhému a řekne:
"Teda Bobe, jednoho krásnýho dne ty lidi zařvou pozdě a my všichni chcípnem."
Náklaďák zastaví na červenou, ke dvířkům doběhne blondýna a zaťuká na okénko. Řidič ho stáhne a blondýna na něj:
„Jmenuju se Marie a jedu za váma. Ztrácíte náklad.“
Řidič zakroutí hlavou, padne zelená. Na příští křižovatce se scéna opakuje. Na třetí červené to řidič nevydrží, vyskočí z náklaďáku, zaťuká na okénko blondýnce a když ho blondýnka stáhne, tak jí řekne:
„Já jsem nějakej Karel, je zima, jsme v Liberci a já sypu na silnici sůl.“
„Jmenuju se Marie a jedu za váma. Ztrácíte náklad.“
Řidič zakroutí hlavou, padne zelená. Na příští křižovatce se scéna opakuje. Na třetí červené to řidič nevydrží, vyskočí z náklaďáku, zaťuká na okénko blondýnce a když ho blondýnka stáhne, tak jí řekne:
„Já jsem nějakej Karel, je zima, jsme v Liberci a já sypu na silnici sůl.“
Dnes ráno jsem zaskočil do pekárny. Byl jsem tam 5 minut. Vyjdu ven, tam policajtka u auta a vypisuje blokovou pokutu.
Jdu k ní a povídám:
"Ale, no tak, kotě, to takovýmu fešákovi, jako jsem já, nemůžeš dopřát ani malou přestávku?"
Ani na mě nekoukne a furt píše.
Tak jí povídám, že je nenažraná policajtka.
Koukne na mě a píše další pokutu za sjetý gumy
Říkám jí, že je blbá šlapka. A už mastí další blok!
Tak to šlo asi čtvrt hodiny minut. Čím víc jsem do ní vandroval, tím víc psala …
No, mně to bylo celkem jedno … já tam byl pěšky …
Jdu k ní a povídám:
"Ale, no tak, kotě, to takovýmu fešákovi, jako jsem já, nemůžeš dopřát ani malou přestávku?"
Ani na mě nekoukne a furt píše.
Tak jí povídám, že je nenažraná policajtka.
Koukne na mě a píše další pokutu za sjetý gumy
Říkám jí, že je blbá šlapka. A už mastí další blok!
Tak to šlo asi čtvrt hodiny minut. Čím víc jsem do ní vandroval, tím víc psala …
No, mně to bylo celkem jedno … já tam byl pěšky …
Přijde Karel na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku.
Sedí, povídají. A když už k večeru začíná být zima, Franta Karla poprosí,zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory.
Ten se ochotně zvedne a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery, v nejlepších letech, 17 a 19, jenom v kalhotkách.
Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví:
"Váš otec mi řekl, že vás mám přefiknout."
Vyděšeně se na něj podívají a říkají:
"To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!!
"Tak vy mi nevěříte?" ptá se a otevírá dveře:
"Franto,obě?" zavolá a zezdola se ozve:
"Jo, jo, Karle, obě!"
Sedí, povídají. A když už k večeru začíná být zima, Franta Karla poprosí,zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory.
Ten se ochotně zvedne a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery, v nejlepších letech, 17 a 19, jenom v kalhotkách.
Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví:
"Váš otec mi řekl, že vás mám přefiknout."
Vyděšeně se na něj podívají a říkají:
"To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!!
"Tak vy mi nevěříte?" ptá se a otevírá dveře:
"Franto,obě?" zavolá a zezdola se ozve:
"Jo, jo, Karle, obě!"
Babička se přihlásila na univerzitu. Doklady měla v pořádku, zkoušky udělala, a tak ji přijali. Ale předseda komise si přece jen neodpustil zvědavou otázku:
"Milá paní, na co vám bude v penzi vysoká škola?"
"To nedělám pro sebe, ale kvůli dědovi. Ten starý kořen se v hospodě uřekl, že jako dárek by k sedmdesátce strašně chtěl ještě jednou se pomilovat s nějakou studentkou."
Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s milencem.
Zachrastí klíče, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně, sepne ruce k nebi a prosí:
"Ó Bože, udělej si se mnou co chceš, jenom ať nás neobjeví můj muž! Je strašně žárlivý a určitě by zabil nejen mě, ale i mého milence."
Nato se nebesa otevřou a ozve se:
"Dobře, bude to jak chceš, ale za tři roky tě povolám k sobě, utopíš se."
"Dobře, dobře, jen ať ho teď nenajde."
Všechno proběhne úplně hladce. Tři roky se žena nekoupe,jenom sprchuje. Nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá.
Tři roky uběhnou.Uběhnou čtyři, pět let. Na svůj slib už zapomněla a koupila si zájezd na okružní plavbu okolo světa. Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začne loď potápět a žena si vzpomene na svůj slib.
"Teď mě chceš povolat k sobě? Podívej se, kolik nevinných žen teď zemře spolu se mnou!"
Nebesa se opět otevřou a ozve se:
"Dva roky mi trvalo, než jsem vás, vy nevěrnice, dostal na jednu loď!"
"Milá paní, na co vám bude v penzi vysoká škola?"
"To nedělám pro sebe, ale kvůli dědovi. Ten starý kořen se v hospodě uřekl, že jako dárek by k sedmdesátce strašně chtěl ještě jednou se pomilovat s nějakou studentkou."
Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s milencem.
Zachrastí klíče, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně, sepne ruce k nebi a prosí:
"Ó Bože, udělej si se mnou co chceš, jenom ať nás neobjeví můj muž! Je strašně žárlivý a určitě by zabil nejen mě, ale i mého milence."
Nato se nebesa otevřou a ozve se:
"Dobře, bude to jak chceš, ale za tři roky tě povolám k sobě, utopíš se."
"Dobře, dobře, jen ať ho teď nenajde."
Všechno proběhne úplně hladce. Tři roky se žena nekoupe,jenom sprchuje. Nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá.
Tři roky uběhnou.Uběhnou čtyři, pět let. Na svůj slib už zapomněla a koupila si zájezd na okružní plavbu okolo světa. Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začne loď potápět a žena si vzpomene na svůj slib.
"Teď mě chceš povolat k sobě? Podívej se, kolik nevinných žen teď zemře spolu se mnou!"
Nebesa se opět otevřou a ozve se:
"Dva roky mi trvalo, než jsem vás, vy nevěrnice, dostal na jednu loď!"
Chlapík išiel po ulici, keď ho oslovil obzvlášť špinavý, otrhaný a zúbožený bezdomovec, ktorý si pýtal pár dolárov na večeru.
Muž vytiahol peňaženku, vybral desať dolárov a pýta sa:
"Ak vám dám tieto peniaze, nekúpite si za ne nejaké pivo namiesto večere?"
"Nie, musel som prestať piť už pred niekoľkými rokmi," odpovedal bezdomovec.
"Nepoužijete ich na rybačku namiesto toho, aby ste si kúpili jedlo?"pýta sa muž.
"Nie, nemárnim čas rybačkou," hovorí bezdomovec. "Musím stráviť všetok svoj čas snahou zostať nažive."
"Neminiete to na zaplatenie vstupného na golfové ihrisko namiesto jedla?" pýta sa muž.
"Čo ste sa zbláznili?" odpovedá bedomovec. Nehral som golf už 20 rokov!"
"Neminiete peniaze na ženu vo vykričanej štvrti namiesto jedla?" pýta sa muž ďalej.
"Akú chorobu by som mohol dostať za desať všivavých dolárov?" vykríkol bezdomovec.
"Dobre", hovorí muž. "Nedám Vám teda peniaze. Namiesto toho vás zoberiem domov na úžasnú večeru, ktorú uvarila moja žena."
Bezdomovec bol ohromený.
"Nenahnevá sa vaša žena na vás za to? Viem, že som špinavý a možno aj celkom nechutne zapácham."
Muž odvetí:
"To je v poriadku. Je pre ňu dôležité, aby videla, ako vyzerá muž po tom, čo sa vzdal piva, rybačky, golfu a sexu."
Muž vytiahol peňaženku, vybral desať dolárov a pýta sa:
"Ak vám dám tieto peniaze, nekúpite si za ne nejaké pivo namiesto večere?"
"Nie, musel som prestať piť už pred niekoľkými rokmi," odpovedal bezdomovec.
"Nepoužijete ich na rybačku namiesto toho, aby ste si kúpili jedlo?"pýta sa muž.
"Nie, nemárnim čas rybačkou," hovorí bezdomovec. "Musím stráviť všetok svoj čas snahou zostať nažive."
"Neminiete to na zaplatenie vstupného na golfové ihrisko namiesto jedla?" pýta sa muž.
"Čo ste sa zbláznili?" odpovedá bedomovec. Nehral som golf už 20 rokov!"
"Neminiete peniaze na ženu vo vykričanej štvrti namiesto jedla?" pýta sa muž ďalej.
"Akú chorobu by som mohol dostať za desať všivavých dolárov?" vykríkol bezdomovec.
"Dobre", hovorí muž. "Nedám Vám teda peniaze. Namiesto toho vás zoberiem domov na úžasnú večeru, ktorú uvarila moja žena."
Bezdomovec bol ohromený.
"Nenahnevá sa vaša žena na vás za to? Viem, že som špinavý a možno aj celkom nechutne zapácham."
Muž odvetí:
"To je v poriadku. Je pre ňu dôležité, aby videla, ako vyzerá muž po tom, čo sa vzdal piva, rybačky, golfu a sexu."
Šéf říká policajtům: "Zítra se pěkně oblečte, jdeme na Figarovu svatbu."
Hoši druhý den v kvádrech a kravatách s kyticemi a dorty.
Šéf ječí: "Volové! to není svatba, to je opera!"
Jeden se naštve: "Teď si vyskakujete, ale kdo šel v holinkách a s udicí na Labutí jezero?"
Hoši druhý den v kvádrech a kravatách s kyticemi a dorty.
Šéf ječí: "Volové! to není svatba, to je opera!"
Jeden se naštve: "Teď si vyskakujete, ale kdo šel v holinkách a s udicí na Labutí jezero?"
Můj kamarád Josef žije v jedné středočeské vesnici v pěkném domku se zahradou, má docela pohlednou manželku a dost čilého souseda. A ten soused mu tu jeho ženu před časem svedl. Jednou, dvakrát a ta jejich avantýra stále pokračuje.
Ptáte se, co udělal Josef, když zjistil, že mu choť zanáší? Vzal na ni sekyru? Zmlátil souseda? Rozvedl se? Samá voda, přátelé. Josef ani nehne brvou, i když si v dotyčné vsi o jeho velikých parozích už štěbetají i ti přísloveční vrabci na střechách. Náš paroháč večer co večer pravidelně navštěvuje hospodu a tam v družném hovoru s kamarády, zcela imunní proti občasným narážkám na své parohy, s vyrovnaným úsměvem na tváři dělá svých pravidelných deset kousků. Domů se nikdy nevrací dříve než před jedenáctou, aby svou ženu se sousedem náhodou nepřistihl v nejlepším.
Nedávno jsem se ho ptal, proč se už dávno nerozvedl? Řekl mi:
"Proč bych se, prosím tě, rozváděl? Pro těch deset minut hekání? Takovou hodnou ženu už bych nenašel. Skvěle vaří, v domácnosti nemusím na nic sáhnout a ještě se mi nestalo, že bych neměl čistou košili. V hospodě můžu každý den sedět jak dlouho chci a kapesné mám přímo královské. Jak se mi něco podělá na baráku, tak jdu a poprosím souseda o pomoc. Vždy přiloží ochotně ruku k dílu a za práci nevezme ani korunu. A když mám jednou za čas chuť tam na to, tak mi stačí jenom kývnout hlavou a manželka je okamžitě v posteli. Kdo z těch ostatních blbců, co si ze mě u piva dělají prdel, se má tak jako já? Ani jeden!"
K tomu nešlo dodat vůbec nic. Zde je jasně prokázánoo, co říká náš soused:
"Kdyby si chlapi nezáviděli, tak stačí jedna, maximálně dvě ženské pro celou vesnici a nemusí si ji každý chovat doma."
Ptáte se, co udělal Josef, když zjistil, že mu choť zanáší? Vzal na ni sekyru? Zmlátil souseda? Rozvedl se? Samá voda, přátelé. Josef ani nehne brvou, i když si v dotyčné vsi o jeho velikých parozích už štěbetají i ti přísloveční vrabci na střechách. Náš paroháč večer co večer pravidelně navštěvuje hospodu a tam v družném hovoru s kamarády, zcela imunní proti občasným narážkám na své parohy, s vyrovnaným úsměvem na tváři dělá svých pravidelných deset kousků. Domů se nikdy nevrací dříve než před jedenáctou, aby svou ženu se sousedem náhodou nepřistihl v nejlepším.
Nedávno jsem se ho ptal, proč se už dávno nerozvedl? Řekl mi:
"Proč bych se, prosím tě, rozváděl? Pro těch deset minut hekání? Takovou hodnou ženu už bych nenašel. Skvěle vaří, v domácnosti nemusím na nic sáhnout a ještě se mi nestalo, že bych neměl čistou košili. V hospodě můžu každý den sedět jak dlouho chci a kapesné mám přímo královské. Jak se mi něco podělá na baráku, tak jdu a poprosím souseda o pomoc. Vždy přiloží ochotně ruku k dílu a za práci nevezme ani korunu. A když mám jednou za čas chuť tam na to, tak mi stačí jenom kývnout hlavou a manželka je okamžitě v posteli. Kdo z těch ostatních blbců, co si ze mě u piva dělají prdel, se má tak jako já? Ani jeden!"
K tomu nešlo dodat vůbec nic. Zde je jasně prokázánoo, co říká náš soused:
"Kdyby si chlapi nezáviděli, tak stačí jedna, maximálně dvě ženské pro celou vesnici a nemusí si ji každý chovat doma."
Žádné komentáře:
Okomentovat