Když pracujeme soustředěně, jsme mnohem produktivnější, než když když chaoticky přeskakujeme z jednoho na druhé. To není žádná novinka a nikoho to nepřekvapí. Spíš než tuto obecnou pravdu potřebujeme najít cesty, jak se lépe soustředit.
Před časem jsem pracovala společně s jednou paní účetní. Práce s čísly vyžaduje soustředění a každé vyrušení je velmi nepříjemné a taky s sebou nese riziko chyb. Jenže do její kanceláře každou chvilku někdo přišel a něco chtěl. Odhaduju to tak na pět, možná i víc vyrušení za hodinu. Snažila jsem se být zdvořilá, ale pomalu ve mě narůstal vztek, protože jsme se pořád musely vracet k tomu, co jsme dělaly a díky těm přerušením se naše práce skoro nehýbala dopředu. To byl ukázkový příklad toho, jak na naše snahy a soustředění působí naše okolí. Řešením by v tomto případě mohly být úřední hodiny a striktní odmítání jakýchkoliv požadavků mimo tyto hodiny. Další možnost je posun pracovní doby směrem do ranních nebo naopak odpoledních hodin, kdy jsou ostatní ještě nebo už doma.
Samozřejmě některé práce vyžadují, aby byl člověk stále k dispozici a řešení problémů je jejich hlavní náplní. Pak je třeba s tím počítat a nečekat, že v těch minutách klidu mezi vyrušeními udělám bůhvíco.
Kromě toho, že nás ruší ostatní, je tu ještě jeden problém a to ten, že my sami můžeme mít problém se vůbec soustředit. Nejsem na to zvyklí, neumíme to, myšlenky nám stále odbíhají někam jinam. Takže i když pak máme čas a klid na práci, výsledky jsou horší, než by mohly být a my jsme kvůli tomu nespokojeni.
Práce na více úkolech současně je taky mýtus, kdy se cítíme být produktivnější, ale ve skutečnosti nutíme mozek přepínat mezi jedním a druhým a ve skutečnosti čas ztrácíme. Získáváme iluzi toho, jak hodně pracujeme, to ano, ale kdybychom pracovali v klidu a dělali úkoly postupně a ne zároveň, zvládli bychom to rychleji. Jenže my potřebujeme mít ten pocit, že jsme zaměstnaní, vytížení. Dělá nám to dobře a tak si ho svým pracovním stylem způsobujeme. Možná pak reptáme, že šéf takový a makový, ve firmě to jinak nejde, že to je všude a podobně. V hloubi duše přitom víme, že hlavní příčina bude někde v nás.
Soustředění je dovednost jako každá jiná a dá se naučit. Navyknout si na ni. Jen se to musí dělat po kouskách. Začít třeba ráno a stanovit si deset minut, kdy se na daný úkol budu soustředit nejlépe, jak umím. A pak se můžu vrátit ke svému navyklému způsobu. Až si zvyknu na těch deset minut, přidám si dalších deset. A pak dalších deset. Přitom ale ten pocit ze soustředěné práce se jistě projeví i v ostatních částech dne. Když zjistím, že to funguje, začnu ten nesoustředěný, víceúkolový styl práce pomalu opouštět jako věc, která se přežila a už nefunguje. Vyžaduje to dost úsilí, ale přináší to výsledky. Nejen pracovní, ale i to, že jsme klidnější a stres z práce se sníží.
Problémy s soustředěním mívají i studenti. Hlavně u těch předmětů, které je nebaví. I těm by výše uvedená metoda mohla velmi pomoci jak se studijními výsledky tak i s pocitem ze sebe sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat