Vytrvalost je schopnost pokračovat v započatém úsilí i tehdy, když už se nám nechce. Je poměrně jednoduché se pro něco nadchnout, ve svém nadšení se pustit do práce a opájet se představou skvělých výsledků, které mi moje úsilí přinese. Jenže ony se ty výsledky často nedostavují tak rychle, jak bychom si přáli. Naše nadšení klesá, chuť něco dělat taky, nakonec třeba celý úmysl vzdáme, protože mu přestaneme věřit nebo proto, že nám už ty vásledky nestojí za tu námahu.
Příkladem můžou být novoroční předsevzetí. V lednu prý mívají fitcentra a posilovny žně, protože spousta lidí si dá novoroční přesevzetí, s nadšením si koupí permanentku, ale po pár týdnech je cvičení přestane bavit, vzdají to a vynaložené peníze jaksi oželí.
Další případ mě napadá z Oriflamu: spousta dívek a žen, když se dozví o možnosti vydělávat pomocí kosmetiky, se pro tu myšlenku nadchne, představují si, jak to bude krásné, jak si vydělají peníze vlastně jen tím, že se s kamarádkami budou bavit o tom, co je zajímá (o kráse, módě, barvičkách…). Dá se tak vydělávat, to ano, ale nestačí to dělat jen tak dvě hodiny do měsíce, když se mi zrovna chce. I tento způsob výdělku vyžaduje vytrvalost a to i tehdy, když se člověku nechce, nebo když ho zrovna někdo odmítl nebo když učinil jinou nepříjemnou zkušenost. Znám lidi, kteří si takto vydělávají ekvivalent normální výplaty a začali s tím vedle svého zaměstnání, ale museli tomu dát značné úsilí a projevit velkou vytrvalost. Existuje spousta žen, které si kupují tuto kosmetiku pro sebe nebo pro pár známých a vydělají si tím nějakou tu korunu navíc. Ale jen málo z nich osvědčí dostatečnou vytrvalost k tomu, aby dosáhly skutečného úspěchu.
Skoro všechno výjimečného, co v životě můžeme dokázat, vyžaduje určitou vytrvalost. Ať už je to studium na střední nebo vysoké škole, naučení se cizímu jazyku, dosáhnout úspěchu v práci nebo vychovat dítě, nic z toho se nedá zvládnout přes noc a proto to vyžaduje vytrvalost.
Jenže co když nám ta vytrvalost chybí? Jsme odsouzeni k tomu být v životě neúspěšní? Myslím si, že když člověk opravdu chce, může změnit. Nebývá to snadné ani rychlé, ale jde to.
Vvytrvalost hodně souvisí s našimi každodenními návyky. Nejsnazší je vytrvat v tom, co jsme zvyklí dělat každý den. Třeba takové čištění zubů. To je přece příklad obdivuhodné vytrvalosti v něčem, co děláte každý den už řadu let. Stalo se to takovým návykem, že nám působí potíže tento návyk vynechat.
Takže přece jen jsme v něčem vytrvalí. Jak jsme to dokázali? Vytvořili jsme si (s pomocí rodičů) návyk. Je to natolik jednoduché, že to nepůsobí potíže, trvá to jen několik minut.
Podobným způsobem si můžete vytvořit i jiné návyky. Když budete každý den ve stejnou dobu dělat stále stejnou věc, během jednoho měsíce se z ní stane návyk – ještě křehký, ale už návyk. Když v tom budete pokračovat několik dalších měsíců, návyk se upevní a vám bude připadat snadný, skoro bez námahy.
Vytrvalost je daleko víc záležitost každodenních návyků, než železné vůle. Vůle vyžaduje spoustu energie a tu my často nemáme. Naopak návyk je něco, co se dělá snadno, co vyžaduje daleko méně energie, děláme to automaticky, bez přemýšlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat