Jak využít emoce

Emoce jsou výjimečné svojí silou, tím, jak moc jim podléháme a jak je těžké jim odolat. Je proto mnohem lepší a účinnější jich využívat pro svoje potřeby, než jít emocím navzdory. Třeba vztek, to je emoce, kterou většinou nemáme moc rádi, považujeme ji za jisté selhání. Všichni víme, jak dokážeme ve vzteku říct nebo udělat věci, za které se stydíme a litujeme jich. Ale vztek, hněv, ten v sobě má i něco pozitivního. Ostatní jeho sílu respektují a pochopí, že se děje něco pro vás důležitého. Samozřejmě pokud nejste cholerik, který vybuchuje při každé maličkosti.

Druhá dobrá vlastnost, kterou vztek má, je ta spousta energie, kterou nás zaplaví. Ta energie se snaží dostat ven. Když ji v sobě utlumíme, má to nedobrý vliv na naše vnitřní prostředí. Tím myslím hlavně vědomí a podvědomí (účinky na tělo neřeším, nejsem lékař, tuším jen, že dlouhodobě potlačované emoce tělu prospívat nemohou). Udržet v sobě silnou emoci, to stojí hodně energie a je to hodně únavné, takže nás to vlastně zabrzdí, zaměstná a zpomalí.

Když nechceme dusit emoce v sobě, musíme je pustit ven. Buď to bude nekontrolovaně, prostě do něčeho praštíme, vyřveme se nebo něco podobného. Druhá možnost je, že té energie využijeme nějak užitečně – naštípat dříví, proběhnout se, umýt okna v celém bytě, zrýt kus zahrádky, to je jen pár možností. Mají společné to, že jsou to náročné fyzické aktivity. To není náhoda. Když naši prapředkové ucítili hněv, jejich reakce bylo skoro vždy něco, co obsahovalo tělesný pohyb. Hněv je vlastně na ten náročnější výkon připravil. Jenže co když nemáme možnost dát si v dané chvíli do těla? Stalo se mi, že jsem dostala na začátku pracovního dne nepříjemný a dost nehorázný email, který mě velmi rozčílil. Co v takové situaci můžete udělat? Jít se proběhnout? To asi těžko. Takže jsem se snažila to v sobě nějak zlumit a soustředit se na práci. Dokážete si představit, jak to ten den vypadalo. Moc jsem toho neudělala.

Dá se nějak odreagovat za podobných okolností?

Snad, ale není to jednoduché. Emoce mají velkou sílu, ovládají nás mnohem víc, než rozum. Když se pocity a rozum dostanou do rozporu, většinou zvítězí ty emoce. A když vyhraje rozum, nebývá to nadlouho.