Něco pro zasmání

Žurnalista dělá interview s profesorem psychiatrické kliniky a mimo jiné se zeptá:
"Pane profesore, jak vlastně rozhodujete, kdo bude u vás na klinice přijat a kdo ne?"
Profesor odpovídá:
"Uvažovanému pacientovi dáme lžíci, kávový šálek a kbelík. Postavíme ho do koupelny před plnou vanu a vyzveme ho, aby vanu vyprázdnil."
Žurnalista na to: "Aha, ten zdravý použije samozřejmě kbelík!"
"Ne," odpoví profesor, "ten zdravý vytáhne špunt. Vážený pane, jaký chcete pokoj, s balkonem nebo bez balkonu?"

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá.

Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí.
Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně (blondýnka) se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě.

Vysvětlil jsem jí, že představuju žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce.

Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
"Co tam, proboha, děláte?"

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou.
Odpověděl, že jsem očividně přepracoovaný a že si mám jít na pár dní domů odpočinout.
Seskočil jsem dolů a odcházel domů.

Moje spolupracovnice (blondýnka) se ovšem vydala za mnou.
Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
"A kam jdete vy?"

Odpověděla mu:
"Jdu domů taky. Přece nebudu dělat potmě!"

Těžce, přetěžce se ráno probral ze spánku. Když se mu podařilo otevřít oči, zjistil, že leží napůl oblečený na gauči. Když se posadil, spatřil na stolku tubu s aspirinem a skleničku vody. Sako viselo na ramínku a i jinak bylo v celém bytě všechno v pořádku. Vzal si tabletu aspirinu a vedle sklenice spatřil lístek:
"Miláčku, snídaně je na stole v kuchyni, šla jsem již na nákupy. Miluji Tě."
Vešel do kuchyně. Skutečně - na stole byla již připravena snídaně a i ranní noviny tam ležely. U stolu seděl také malý synek.
"Tak ty kluku jeden, co se včera stalo?"
"No jo, táto, to bylo tak: přišel´s ráno ve tři a úplně sežranej. V předsíni si se poblil, rozbil´s pár kousků nábytku. Málem´s přišel o oko, když jsi padnull ksichtem na kliku. Potom jsi upad... skoro do bezvědomí."
"No a co to má znamenat, že všechno je už uklizený, v pořádku a snídaně stojí na stole?"
"Jo ták. Máma se tě snažila odtáhnout do ložnice do postele, ale neměla tolik síly. Tak tě nějak dostala na ten gauč. Když tě svlíkala a chtěla ti stáhnout kalhoty, tak jsi zařval: ´Dej ty pracky pryč, ty děvko, já sem šťastně ženatej!"

Taky se vám to občas stává? Nedávno mě kámoši vytáhli ven. Manželku jsem ubezpečoval, že přijdu před půlnocí, ale hodiny ubíhaly, pivo chutnalo a teklo příliš hladce. Okolo půl třetí ráno, ožratý jako sviňa, jsem se vydal domů.
Jen co jsem vstoupil do bytu, naše kukačky v hale ožily a třikrát zakukaly.
Napadlo mě, že by se manželka mohla probudit, tak jsem duchapřítomně ještě 9x zakukal.
Byl jsem fakt hrdej na svou schopnost šikovně se vyhnout možným konfliktním situacím! Ráno, když se mě pak manželka ptala, kdy jsem se vrátil večer domů, tak jsem jí s klidem řekl, že o půlnoci. Nevypadala, že by něco tušila!
"Wow! Jsem z toho venku," zajásal jsem v duchu.
Potom mi ale oznámila, že budeme muset koupit nové kukačkové hodiny.
Když jsem se zeptal proč, odpověděla:
"Tak si představ, že v noci třikrát zakukaly, potom řekly do prdele, ještě čtyřikrát zakukaly, odkašlaly si, třikrát zakukaly, chvíli se chechtaly, potom ještě dvakrát kukly a nakonec si prdly........."

Angličana, Francouze a Čecha zajmou kanibalové. Přistoupí k nim náčelník a říká: "Špatná zpráva je, že vás zabijeme, sníme a z vašich kůží si uděláme kánoe. Ta dobrá je, že si můžete zvolit způsob smrti".
Francouz tedy odpoví "Já chci meč" a se slovy VIVA LA FRANCE se probodne.
Angličan povídá "Já chci pistoli" a se slovy BŮH OCHRAŇUJ KRÁLOVNU se zastřelí.
A nakonec říká Čech: "Já chci vidličku".
Začne do sebe tou vidličkou bodat... prostě hrozný pohled..... a když už je skoro mrtvý, polohlasem řekne: "A máš po kánoi, blbečku!"