Vtipy

Položili jsme v několika zemích následující otázku:
"Prosím vás, jaký je váš názor na nedostatek jídla v jiných částech světa?"
Výsledek byl katastrofální:
V Africe nikdo nevěděl, co je to "jídlo".
V západní Evropě nikdo nevěděl, co je to "nedostatek".
Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to "váš názor".
V Jižní Americe nevěděli, co je to "prosím vás".
V USA zase nevěděli, co je to "v jiných částech světa".

Zkouška z teoretické fyziky
"Tak, pane kandidate," říká profesor, "jedete autobusem a je tam strašné vedro. Co uděláte?" "Otevřu okno."
"Výborně! A jak to změní aerodynamické podmínky jízdy autobusu?"
"He?"
"Aha. Tak se potkáme znova na podzim. Další!"
Vstoupí další kandidát.
"Tak, pane kandidate," říká profesor, "jedete autobusem a je tam strašný vedro. Co uděláte?" "Otevřu okno."
"Výborně! A jak to změní aerodynamické podmínky jízdy autobusu?"
"He?"
"Aha. Tak se potkáme znova na podzim. Další!"
A takhle to jede, devět kandidátů vyletí, až přijde desátý - a to je desátá, protože to je slečna. "Tak, slečno kandidátko, jedete autobusem a je tam strašné vedro. Co uděláte?"
"Odložím halenku."
"Ale ono je tam opravdu hrozné vedro."
"Tak odložím sukni."
"Ale je tam horko, že se tam nedá dýchat!"
"Tak si odložím podprsenku."
"Jo, ale je tam vedro k zalknutí, úplně nesnesitelné!"
"Tak si sundám kalhotky, ale to okno neotevřu, i kdybyste se posral."

Jedna střední ekonomická škola v Litomyšli se potýkala s velmi unikátním problémem.
Mnoho dívek začalo používat novou rtěnku a chodilo si malovat ústa na WC.
To bylo v pořádku, ale po nanesení rtěnky přitiskávaly dívky ústa na zrcadla, nechávajíce tak na něm desítky otisků rtů.
Nakonec se ředitelka školy, paní Ing. J.N., odhodlala s tím něco udělat.
Svolala postupně všechny dívky na školní záchodky ve 2. patře a setkala se tam s nimi i s panem školníkem a uklízečkou. Vysvětlila jim, že jejich rtěnkové otisky způsobují při uklízení velké trápení, neboť pak se musí každý večer zrcadlo náročně čistit.
Aby názorně demonstrovala, jak náročné je ono čištění, požádala pana školníka, aby s asistencí paní uklízečky jedno zrcadlo umyli tak, jak to dělají každý večer. Školník vzal houbu na dlouhé násadě, namočil ji v záchodové míse a setřel s ní zrcadlo.
Od té doby se na zrcadle neobjevil jediný otisk rtu.
Někteří učitelé učí, ale jen někdo je učitel...

Je jedno království a v něm žije pan král se svojí dcerou. Jednoho dne si řekne, že už je dost stará, a dá vyhlásit, že kdo si pro princeznu přijede, dostane ji a půlku království. Jelikož je princezna docela kost, sjíždějí se nápadníci z celého světa. Princezna jde s každým do parku, ale vrací se vždycky sama. Královské stáje už jsou plné koní bez pánů, pánská populace v okolí je značně prořídlá, nápadník se ukazuje už jen tak jednou nebo dvakrát do týdne a král začíná mít strach, aby mu dcera moc nezestárla.
Jednou takhle přijede, kdo jiný, no Honza, samozřejmě. Jde s princeznou do parku. Uprostřed parku je rybníček plný krokodýlů. Princezna si stáhne z ruky prsten, hodí ho mezi potvory a říká:
"Vyndej ho."
Honza, prostý chlapec z vesnice, nepřemýšlí, reflexivně sáhne dolů a rozepne poklopec...
Princezna říká:
"No vidíš, a všichni ti blbci tam skákali."

Tři podnikatelé, jeden z Itálie, další z Austrálie a třetí z Vietnamu byli vyzváni, aby předložili návrhy na opravu plotu okolo budovy parlamentu. Přišli tedy za parlamentním úředníkem, aby plot prozkoumali a poté předložili své návrhy.
Australský stavitel vzal pásmo, změřil celé ohrazení, načrtl si vše na papír a udělal pár výpočtů. Pak řekl: "Mohu tu práci odvést za 900 dolarů - 400 za materiál, 400 pro dělníky a 100 jako profit pro firmu."
Vietnamský podnikatel udělal ta samá měření i náčrty a prohlásil: "Práci pro vás udělám za 700 dolarů - 300 za materiál, 300 za práci a 100 jako odměnu pro mě."
Italský stavitel se neobtěžoval měřením ani nákresy, rovnou šel za úředníkem a zašeptal mu do ucha: "2700 dolarů."
Úředník se zhrozil: "Když jste nic neměřil, ani nepočítal, jak jste mohl dojít k tak vysoké sumě?"
"Snadno," šeptal dál podnikatel, "tisíc dolarů pro vás, tisíc pro mě a za těch sedm stovek si na tu práci najmeme tady toho Vietnamce."

Policajti majú matematiku. Učiteľ - policajt vraví:
"5 mínus 7 plus dva sa rovná nule. Je to niekomu nejasné?"
Všetci ticho. Po hodine však za ním príde jeden policajt a vraví, že by to potreboval ešte raz vysvetliť.
Učiteľ - policajt mu povie:
"No, predstav si, že v autobuse cestuje 5 ľudí. Na zastávke 7 ludí vystúpi. A teraz pozór: Koľko ľudí musí nastúpiť, aby bol autobus prázdny?"

Ženatí muži jdou na ryby. Po hodině je slyšet následující rozhovor:
První muž říká:
"Vy si nedovedete představit, co já měl za potíže, abych mohl jít na ryby! Musel jsem manželce slíbit, že příští týden natřu celý barák."
Druhý se připojí:
"No a co… Já musel slíbit, že udělám bazén - a ještě se skleněnou střechou, aby na dámu nepršelo, když si plave."
Třetí si povzdychne:
"Na co si stěžujete?… Já musel slíbit, že namontuju celou novou kuchyni se všemi elektrickými přístroji."
Jen čtvrtý rybář podezřele mlčí, a tak se ho zeptají:
"Na a co ty?… Neřekl jsi ani slovo o nějakých slibech za tenhle víkend! Chceš snad říct, že jsi nemusel nic slíbit?!"
Rybář chvíli mlčí a pak odpoví:
"Já jsem nařídil budík na půl šestou a když dozvonil, tak jsem manželce šeptnul do ucha: Na ryby, nebo sex? No a ona jen zasyčela: Vem si teplý prádlo!!!"