Když se před námi objeví něco nového, nějaká nová výzva, nový úkol, můžeme zareagovat dvěma způsoby. Buď to v nás vyvolá zájem a my se chceme do nové věci pustit, nebo to vzbudí obavy a my bychom raději utekli. Nereagujeme tak samozřejmě vždycky, záleží na tom, o jakou záležitost se jedná. Pro IT specialistu může být výzvou počítačový problém, který jeho maminku vyděsí. Ona zase jako výzvu pojme třeba složitý recept, který je pro toho IT machra naprosto nepochopitelný a nezvládnutelný.
Kromě toho, že to záleží na situaci, je vztah k novým výzvám také vlastností člověka. Jsou lidé konzervativní, kteří se raději drží toho, co už znají. Jsou takoví, kteří se brzo začnou nudit a hledají něco nového, něco složitějšího, zajímavějšího. Ani jedno není špatně. Jen je dobré vědět o sobě, jaký jsem a podle toho si volit předmět podnikání.
Naše schopnost zvládat nové výzvy se taky s časem mění. Učíme se a to, co se nám dřív zdálo obtížné, to se stává jednoduchým a už to není výzva, ale rutina.
Problémem by mohlo být, pokud si natolik nevěříme a jsme natolik úzkostliví, že v nás prakticky každá nová situace vyvolává spíš obavy. Není to vzácné, zvlášť dnes, v době, kdy je vysoká nezaměstnanost, spousta lidí absolvovala řadu pohovorů, poslala desítky životopisů a přitom jsou stále bez práce. Pak seběvědomí klesá, člověk si připadá bezcenný a když se k tomu přidá úzkostná obava z budoucnosti, často oprávněná, můžeme se divit, že takový člověk se bude spíš držet svých nevalných jistot, než by se s optimismem chápal nových příležitostí?
Žádné komentáře:
Okomentovat