Další vtipy

Vysoko v horách v ledové jeskyni sedí dva hrůzostrašní Yeti a ohryzávají kostičky. Menší hrůzostrašný Yeti na chvíli přestane a ptá se většího:
"Táto, řekni mi, proč se schováváme před lidma, hmmm? Jsou takový maličký! Přece je nakonec beztak sežereme, ne? A proč je přepadáváme stále zezadu?
"Víš, synáčku," odpovídá větší hrůzostrašný Yeti, důkladně si přitom oblizujíc prsty, "protože víc chutnají neposraný."

Soudce se ptá babičky:
"Kolik vám je let?"
"Sedmdesát, pane předsedo."
"Tak nám popište, co se stalo."
"No, vyhřívám se jednou takhle v parku na lavičce, když se najednou objevil takový mladík. Položil mi ruku na koleno a jemně ho pohladil."
"Nechala jste ho?"
"Jistě, pane soudce. Připomnělo mi to mladá léta. Zavřela jsem oči a představovala si..."
"No, a co dál?"
"Najednou ten spratek dal ruku pryč a zařval ´Apríl´ Tak jsem ho zabila, syčáka jednoho!"

Soudce se ptá:
"Pane obžalovaný, jste obviněn, že jste v parku napadl a zbil neznámou ženu. Co k tomu můžete říct?"
Obžalovaný:
„Pane soudce, musím vám to vysvětlit od začátku. Víte, já jsem gynekolog. K tomu napadení došlo ve středu. No a já jsem už v úterý měl spoustu práce. Dopoledne ambulance, to musíte vyšetřit tak čtyřicet ženskejch. Odpoledne dvě hysterektomie, to taky není žádnej med. Pak jsem měl noční službu. Za noc čtyři porody a jeden císařskej řez, co vám mám povídat, ani jsem voko nezamhouřil. Ve středu dopoledne hned ráno vizita, to je tak pětadvacet ženskejch na oddělení, pak zase na ambulanci, asi osm příjmů, odpoledne preventivní prohlídky, to mohlo bejt asi třicet ženskejch, no, já byl utahanej jak kotě. A pak jdu domů tím parkem, najednou se mi udělalo mdlo, tak jsem si sedl na tu lavičku, abych sebou neflákl.
A v tu chvíli ke mně přijde ta ženská a říká – když mi dáš dvacku, tak ti ji ukážu …“

Co říkají přistižené ženy...

Angličanka:
Jamesi, kdybys mě byl včas informoval o tom, kdy přijdeš domů, mohli jsme se oba vyhnout této skutečně oboustranně trapné situaci.
Němka:
Hansi, dnes jsi přišel z práce o 4 minuty a 45 sekund dřív než obvykle. To mi budeš muset vysvětlit.
Francouzka:
Jean, dobře, že jdeš, tohle hovado už nemůže.
Švédka:
To jsi ty, Olafe? Já už jsem sice hotova, ale Sven se ješte chce chvíli bavit, přidej se k nám.
Ruska:
Ivane, konečně pořádný chlap! Tenhle mi před tím ani po hubě nedal.
Židovka:
Izáku, to jsi ty? A kdo to potom proboha, leží na mně?
Rumunka:
Dumitru, o nic se nestarej, zaplatil dopředu.
Maďarka (vyskočí z postele):
Ištváne, věříš víc mně nebo svým očím?
Češka:
Pepo, můžeš být klidný. Právě jsem se dozvěděla, že tohle je tvůj příští šéf.
Slovenka:
Jano, čo iného som mu mala ponuknúť, keď si vyslopal všetku borovičku?
Romka:
Dežo, držim ho tu už dvě hodiny, abys mu sebral peněženku!

******

O blondýnce:
Muž se dostane do letadla a zjistí, že byl posazen vedle roztomilé blondýnky.
Okamžitě se k ní otočí a udělá první krok:
"Víte," říká, "slyšel jsem, že let lépe utíká, pokud se dáte do hovoru se společným pasažérem. Pojďme si tedy povídat."
Blondýna, která si zrovna otevřela knihu, ji pomalu zavře a řekne:
"O čem byste se chtěl bavit?"
"Hmm, nevím," řekne muž. "Což takhle nukleární energie?"
"OK," řekne blondýna. "To by mohlo být zajímavé téma. Ale nejdříve mi dovolte se na něco zeptat jako první.
Kůň, kráva i jelen jedí to samé - trávu. Nicméně jelen vyloučí malé kuličky, kráva placatou koblihu kůň vdolek ze suchých hoven. Proč si myslíte, že to tak je?"
Muž je ohromen. Až nakonec odpoví. "Nemám nejmenší tušení."
"Tak mi řekněte," odvětí blondýna, "jak je možné, že se cítíte kvalifikovaným pro diskusi o nukleární energii, když neznáte ani hovno?"

"Táto, co to znamená ´vytočit´?"
"No, já ti to ukážu."
Tatík zvedne telefon, vytočí náhodně zvolené číslo, zvedne to nějaká paní.
"Dobrý den. Je tam Karel?"
"Tady žádnej Karel nebydlí."
"Ó, pardon, to jsem asi vytočil špatné číslo."
O tři minuty později vytočí tatík totéž číslo:
"Dobrý den. Už se, prosím vás, Karel vrátil?"
"Ne! Povídám vám, že tady žádnej Karel nebydlí!"
"Ááá, pardon, omyl."
O tři minuty, totéž číslo:
"Prosím vás, až se Karel vrátí, mohla byste mu vyřídit, že jsem volal?"
"Povídám vám, že tady žádnej Karel nikdy nebydlel, nebydlí, a nikdy ani nebude bydlet!"
"Ano? Tak promiňte, že jsem obtěžoval."
"Jo! A už mi dejte sakra pokoj!"
Synek to pozoruje s velkým zájmem ...
"Hele, táto, a víš, co to je ´dotočit´?"
"To nevím," připustí táta.
"Tak koukej," řekne synek a vytočí totéž číslo:
"Ahoj, tady Karel, nemám tam nějaký vzkazy?"

Včera večer jsme s mou ženou vedli trošku hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč i na eutanázii. K tomuto sensitivnímu tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal:
"Nechci, abys mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živen tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny, které mě udržují naživu.´"
"A ona?"
"ONA???!!! Ona vstala, vypnula televizi i počítač a vylila moje pivo do záchodu......!"

Známý poslanec, který opilý na přechodu pro chodce srazil dva lidi, se na soudu o přestávce ptá soudce, jaký verdikt může očekávat.
Soudce povídá:
"No, ten, co vám hlavou rozbil přední sklo, dostane pět roků za vloupání do auta a ten druhý, kterého náraz odhodil patnáct metrů, dostane deset let za útěk z místa činu."

Mladý a starý zaměstnanec jdou spolu do práce:
Mladý vláčí notebook, aktovku plnou brožur, knih, složek papírů …
Starý má v igelitce jablko a jogurt …
Mladý s obdivem:
„No jo, po tolika letech práce už máte všechno v hlavě, co?
„Ne, kolego. U prdele …“

Už jsem opravdu starej! Mám dva bypassy a umělej kyčelní kloub a koleno, bojuju s rakovinou prostaty, s cukrovkou, jsem napůl slepej, neslyším nic tiššího než startující letadlo, beru čtyřicet různých léků, z kterých jsem malátnej a mám vokna. Demence na postupu, mizernej krevní oběh, v rukách a nohách nemám cit. Už si nepamatuju, jestli je mi vosumdesátvosum nebo devadesátjedna. Už jsem přišel o všechny přátele. Chválapánubohu, že mám aspoň ten řidičák.

Bdělý a ostražitý policista v noci v parku slyší podezřelý šramot z houští, tak tam sáhne a vytáhne chlapa.
"Co tam děláte, občane?"
"Souložím."
"To nejde tady v parku, zaplatíte pokutu padesát korun."
Muž koukne do peněženky a obrátí se do houští:
"Máňo, nemáš padesátku?"
Policista na to:
"Jó, tak vy jste tam dva? Tak to bude za sto!"

Manželka se vrací domů z velkého nákupu a je šokována, když najde manžela v posteli s cizí mladou slečnou. Praští taškami a žene se ke dveřím, kde ji konečně manžel doběhne a říká, že jí všechno vysvětlí. Zastaví se tedy a dá mu šanci. On povídá:
"Drahá, bylo to takhle… Jel jsem domů a tohle stvoření stálo na dálnici a vypadalo děsně zuboženě, tak jsem zastavil. Zjistil jsem, že ji vyhodil z auta její partner a byla úplně bez prostředků a vyhladovělá. Tak jsem ji zavezl domů a dal jí to vepřové, cos včera nedojedla, k večeři. Měla prošlapané boty, tak jsem jí dal nějaké sportovní, které už nenosíš, protože nejsou v módě. No a protože bylo venku zima, dal jsem jí ten svetr, cos dostala loni k narozeninám a nenosíš ho, protože ti prý nesluší. Pak jsem jí dal jedny tvoje tepláky, do kterých už se nevejdeš. No, a když už odcházela, tak se mě ještě zeptala: ´Je tady ještě něco, co vaše žena už nepoužívá?´ No, a bylo ......"

Tatínek, zneklidněn tím, že ho synek neatakuje nepříjemnými otázkami, si dodá odvahy a sám se ho zeptá, zda ví, jak je to s příchodem člověka na svět.
Synek se ale rozbrečí: "Nic mi neříkej, nic nechci vědět, slib mi, že si o tom nikdy nebudeme povídat!"
Otec znejistí a ptá se, v čem je problém.
Chlapec vzlyká: "Když mi bylo šest, řekls mi, že není Mikuláš. Když mi bylo sedm, řekls mi, že není Ježíšek. Jestli mi chceš teď říct, že dospělý lidi spolu nešukaj, tak nevím, jakej smysl by mělo dál žít!"

Mužská logika aneb Život je otázkou priorit
Jeden muž měl rád tři ženy a nemohl se rozhodnut, se kterou se má oženit. Tak dal každé 50 tisíc korun aby s nimi udělaly,co uznají za nejlepší.
První si nakoupila šaty, kosmetiku, šperky a praví:
"Udělala jsem, drahý, vše pro to, abys měl tu nejkrásnější ženu."
Druhá nakoupila věci pro něho: Oblečení, sportovní potřeby, nápojové soupravy do baru atd.
"To proto, drahý, abys věděl, jak na tebe myslím."
Třetí vrhla peníze do podnikání a po krátké době přinesla muži zpět 100 tisíc korun.
"Abys viděl, jak jsem šikovná."
I zamyslel se muž a nakonec si vybral tu s největšíma kozama.

Chlapi si povídají v hospodě a jeden z nich si stěžuje:
„Já, když přijdu večer z hospody domů, otevřu a zavřu tiše za sebou dveře, opatrně se zuju a tiše po špičkách jdu nahoru po schodech. Ale manželka se stejně vždycky probudí, vyletí za mnou a seřve mě jak čokla. Co mám, proboha, dělat, aby se nevzbudila???“
„Zkus to jako já. Já když přijdu večer z hospody domů, třísknu dveřma, že se vzbudí i sousedi. Potom jdu obutý nahoru a dupu jako slon. Jdu na záchod a nechám otevřené dveře a čůrám tak, že je to slyšet po celém domě. Pak jdu do ložnice, rozsvítím a zařvu ´Chci souložit!!!!´ No a světe div se, žena vždycky spí jako dřevo!“

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.
Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
"Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti.Budeme velmi šťastní."
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela:
"Tos uhod, blbečku..."