Další dávka vtipů

Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře.

„Tak kolik jste dnes měl zákazníků?"

„Jednoho, šéfe."

„Cože!? Jednoho? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát zákazníků denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"

"Tři sta osmdesát tisíc dolarů."

Šéf zalapal po dechu.

"Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"

"No, první jsem prodal malinký háček na ryby. Pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec a k němu jsem mu prodal tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu, dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs."

"A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"

"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká, že by si mohl zajít aspoň na ryby."

Veronika a Michal jsou oba pacienti v blázinci.
Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a vtom Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a nevyplave. Veronika okamžitě skočí za ním, aby ho zachránila. Ponoří se na dno a Michala vytáhne ven.
Když se o tomto hrdinském činu dozví ředitel, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z ústavu, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná.
Jde tedy k ní, aby jí sdělil velkou novinu:
"Veroniko, mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve dobrá zpráva, a sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi život. Myslím tedy, že jsi opět mentálně v pořádku.
Špatná zpráva je ta, že Michal, kterého jsi zachránila, se krátce poté oběsil v koupelněna na pásku z kalhot. Je mi to líto, je mrtev."
Veronika se na něho krátce podívá a prohlásí:
"On nespáchal sebevraždu, já ho tam pověsila, aby uschnul."

Psychiatr sedí u sebe v ordinaci. Pacienti nechodí, nikdo nevolá. Zkrátka nuda. V tom se otevřou dveře a do nich vleze po čtyřech muž s drátem mezi zuby, v rukou má zvláštní předměty a ještě za sebou po chodbě něco táhne.
Doktor na něj:
"Óóó, kdopak se nám to plazí na návštěvu? Není to snad maličký hádek? Tak se doplaz a vítej, malý hádku, doktor ti pomůže."
Osoba na čtyřech však zakroutí nesouhlasně hlavou.
"Ááá, tak ty jsi tedy malá želvička, která se sem vleče na slovíčko?"
Osoba na čtyřech opět nesouhlasně zakroutí hlavou.
"Tak kdopak tedy jsi? Že by snad malý červíček?"
Muž pustí z pusy drát a povídá:
"Jděte do prdele, doktore. Já jsem váš informatik a natahuju vám tu síťový kabel."

Odchází chlap z nočního klubu a holka na něj volá z okna:
Máš vůbec potvrzení, že nemáš AIDS?
Mám!
Tak ho zahoď!

Minulý týden jsme šli s manželkou do postele. Začali jsme se pod dekou navzájem dotýkat a hladit. Už jsem byl pěkně nadržený a myslel jsem si, že je to oboustranné a že je to jednoznačně nasměrované na sex.
Ale přesně v tu chvíli mi manželka povídá:
"Poslouchej, já teď nemám žádnou chuť na sex, mám chuť jenom na to, abys mě pořádně objal, jasný?"
Řekl jsem: "Coooooo???"
Na to mi odpověděla kouzelnými slovíčky:
"Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s emocionálními požadavky ženy!"
Tak jsem to vzdal... tuhle noc jsem musel usnout bez sexu.
Následující den jsme šli s manželkou do nákupního střediska chodit po krámech. Díval jsem se na ni, jak si zkouší troje nádherné, ale drahé šaty. Protože se nemohla rozhodnout, řekl jsem jí, ať si vezme všechny. Nevěřila vlastním uším a motivovaná mým plným porozuměním hned kula železo,dokud bylo žhavé.
"Miláčku, ale k takovým šatům nutně potřebuji i nové boty. Vím, jaké by se mi hodily, ale stojí dva a půl tisíce." Řekl jsem jí, že má absolutní pravdu, a ať si je samozřejmě vezme.
Pak jsme šli kolem klenotnictví. Vrazila mi šaty a boty do ruky a zmizela uvnitř. Vyšla s nádherným náramkem posázeným diamanty. Souhlasil jsem a pochválil jí její vytříbený vkus. Kdybyste ji viděli! Byla nadšená..., na vrcholu blaha. Nejspíš si myslela, že jsem se asi zbláznil, ale v tom momentě jí to bylo v podstatě jedno. Myslím, že jsem jí mým souhlasem totálně naboural její filozofické schéma. Byla už jak v extázi a snad i sexuálně vzrušená. Lidičky, výraz jejího obličeje byl neuvěřitelný, to byste museli vidět!
A v tom okamžiku mi svým nejmilejším úsměvem povídá:
"Už jsem spokojená, teď můžeme jít k pokladně."
Byla to makačka nezačít se smát, když jsem jí odpověděl:
"Ne, ne, drahoušku. Myslím, že momentálně nemám žádnou chuť na to, abych tyhlety všechny věci kupoval."
Zbledla jako křída a snad ještě trochu víc, když jsem dodal:
"Mám chuť jenom na to, abys mě pořádně objala."
A když začala prskat vzteky, přišel můj poslední mistrovský kousek:
"Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s finančními možnostmi muže!"
Myslím, že tak do roku 2013 nebudu mít žádný sex...
A proto - nezašel by někdo se mnou na pivo???