Tak jsme zas jednou vyrazili do kina. Můj partner – naprostý odpůrce sportu a podobných aktivit – si oblíbil seriál Okresní přebor. Nejspíš znáte příběhy vesnického fotbalového klubu Slavoj Houslice. Ryze české prostředí, zajímalo by mě, jestli i v jiných zemích existuje něco podobného. Nejspíš ano. Prostředí malé obce – venice nebo městečka – má svá specifika, hlavně je to jistá izolovanost a zaměřenost dovnitř. Nebo možná spíš takový pocit ohraničenosti. Když bydlíte v Praze nebo v Ústí, tak hranice města daleko přesahují oblast, ve které se běžně pohybujete. Na vesnici je to jiné. Oblast vašeho života a hranice obce jsou skoro stejné. Takže tu hranici ostřeji vnímáte a možná cítíte i o trochu větší příslušnost ke své obci.
Ale zpět k tomu filmu. Kino bylo plné. Jak by taky ne, když seriál byl oblíbený a diváci tak vlastně byli "předpřipravení" na další osudy svých hrdinů. Zvlášť ten veterinář – na jméno si teď nemůžu vzpomenout – to je úžasná figurka, ten vyvolal možná nejvíc smíchu. Spousta lidí taky asi oceňuje Luďka Sobotu, který se tady ukazuje ve zcela neobvyklé roli, nedělá žádné šaškárny, není za blbce, naopak dalo by se říct, že je tam za inteligenta. V téhle roli se mi líbí daleko víc, než v těch komediálních, do kterých byl zaškatulkovaný dřív.
Zaujal mě i ten příběh. V seriálu se jméno Hnátek objevilo mockrát, takže nebylo tak neobvyklé, když se tvůrci vlastně vrátili v historii a udělali film, který by logicky měl seriálu předcházet. Nevím, jestli to byl záměr od počátku, nebo na to přišli až na ákladě úspěchu toho seriálu, ale rozhodně to byl nápad dobrý.
Příběh toho Pepy Hnátka byl taky zajímavý. Všichni jsme věděli, že asi zřejmě někde v průběhu filmu zemře. Jen jsme nevěděli, kdy a jak, takže to nás udržovalo v napětí. Dokonce i ten vadný železniční přejezd, kde – jak všichni místní věděli – byla světla přehozená, se nakonec ukázal být něčím víc, než jen vtipnou kuriozitkou.
Napadlo mě srovnání s americkými romatickými komediemi (jmenovat nemusím, ony jsou všechny na jedno brdo). V americké romantické komedii je děj dost předvídatelný. Někde na začátku se objeví on a ona, většinou není těžké poznat, kdo to je, protože je hrají hvězdy nejzvučnějších jmen. Obvykle ještě neví, že jsou si souzeni, ale zjistí to v průběhu filmu, když se vyrovnávají s různými protivenstvími. Končí to romanticky tím, že se najdou ti praví a konečně pochopí, že k sobě patří. A to vše v prostředí, kde se vůbec nebo skoro vůbec nevyskytují lidé tlustí, oškliví, s křivými zuby, pleší nebo invalidní (dnes je korektní říkat zdravotně znevýhodnění).
Žádné komentáře:
Okomentovat