Citát Tomáše Bati – desítky let starý a přesto aktuální

Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.
V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.
Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Máte pravdu, je třeba překonat krisi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
Tento citát jsem četla na webu měšec: http://www.mesec.cz/clanky/pomuze-vyuka-financni-gramotnosti-na-skolach/
Když čtu tato slova, říkám si, že za ty desítky let od doby, kdy je Baťa vyslovil, se nic nezměnilo. Pořád platí, že bohatství roste z práce, podporuje ho šetření a mravnost nebo poctivost nebo jak bych nazvala ty rysy člověka, díky kterým je důvěryhodný.
Pracujeme spíš pro peníze, než pro jiné výsledky. Je to zvláštní. Od Baťovy doby došlo k tak ohromnému pokroku v technologiích, vznikly počítače a internet, což se nutně odrazilo na obrovském nárůstu produktivity práce a my se přesto cítíme chudí. Kdyby naše bohatství stouplo tak, jak stoupla produktivita práce, musely bychom na tom být přece mnohem lépe! My se tedy asi máme lépe než meziválečná generace, ale stejně mi připadá, jako by v systému nějaké – dost velké – peníze chyběly. Kde jsou? Spotřebují je nezaměstnaní? Zčásti asi ano, ale jediná příčina to nebude. Spíš se na ně dobře ukazuje, že dělat nechtějí. To mohla být pravda dřív, dnes je tolik nezaměstnaných a tak málo míst, hlavně s nižší kvalifikací nebo bez kvalifikace. Takže i lidé, kteří by pracovat chtěli, místo hledají jen velmi těžko.
Nemít práci je blbé, ale dá se to přežít, horší je, když je zoufalý nedostatek peněz, což s sebou dlouhodobá nezaměstnanost nese. Pak už člověk hledá cokoliv, co by mu mohlo pomoct. Už nejde tolik o práci, ale především o peníze. Mravnost a morálka za takových okolností jdou stranou, tím spíš, když vidíme, jak se politici, starostové, celebrity chovají tak, jak se chovají. Že se vypočítavost a vyčůranost vyplácí a oceňuje víc, než poctivost.