Vtipy na 2. března

Chlápek stojí u hotelové recepce. Když dostane svůj klíč, odchází. Jak se otočí, vrazí do nějaké ženské, co stála za ním, a loktem se jí silně opře o výstřih. Oba jsou pěkně zaražení a on neví, jak se omluvit, tak řekne:
"Madam, jestli je vaše srdce tak měkké, jak vaše poprsí, určitě mi odpustíte."
Ona odpovídá:
"Jestli je váš penis tvrdý jako váš loket, mám pokoj 436."

 

 

To jsme takhle jednou seděli v hospodě, když najednou dovnitř vpadnul Pepa, s tupým šťastným úsměvem na rtech, zpocenej. Tak se ho ptám, co se děje.
"Heh, to byste nevěřili. Za hospodou je v dodávce jedna super baba, co dá každému zadarmo. Stačí tam jen zajít, a nemusíš nic dělat, ona tě v podstatě vtáhne dovnitř."
Tak jsem si řekl, že proč vlastně ne. Vyšel jsem ven, dojdu k dodávce, zaklepu, oevřely se dveře a ženské ruce mě energicky vtáhly do tmy, strhaly ze mě oblečení a po pár veřinách už jsme se oddávali vášnivému sexu. Zrovna jsme byli v nejlepším, když dovnitř vpadl proud světla. Rychle jsem natáhl kalhoty, v duchu nadávaje, a stáhnul okýnko. Policistova tvář vypadala ve světle baterky docela nekompromisně. Zeptal se mě, co tam jako dělám.
"No co by, miluju se se svojí ženou!"
"Ach, tak to mi promiňte, nevěděl jsem, že to je vaše žena."
"To já taky ne, dokud jste sem neposvítil."

 

 

Přijde takhle do malého bordelu v Paříži starší chlápek, co vypadá docela chudě, je ošklivý a je cítit laciným vínem. Zabouchá na dveře a bordelmamá se ho ptá:
"Co pro vás můžu udělat?"
"Chci Natalii."
"Pane, Natalie je naše nejdražší dáma, možná nějakou jinou..."
"Ne, chci Natalii."
V tu chvíli se objeví Natalie, vytřeští oči a pak říká chlápkovi, že si účtuje deset tisíc franků za hodinu. Chlápek vytáhne deset tisícových bankovek a slečna ho tedy odvede na pokoj. On po hodině spokojen klidně odchází. Druhý den se objeví znova, zas to samé. Když přijde třetí den, Natalie ho upozorňuje, že nemůže počítat s žádnou slevou, pořád deset tisíc za hodinu. Když jsou hotovi a chlápek se obléká, Natalii to nedá a začne se s ním vybavovat:
"Víte, ještě nikdy se mi nestalo, že by se tu někdo objevil třikrát v řadě. Odkud vlastně jste?"
"Já? Z Bordeaux."
"Opravdu? To je náhoda, tam žije moje sestra."
"Já vím, znám ji, vždyť ona mi dala pro vás těch třicet tisíc franků."