čtvrtek 18. října 2012

Myšlenkové mapy

Myšlenkové mapy používám už několik let. Kdesi jsem se o nich dočetla a zjistila jsem, že mi zápis informací nebo nápadů do podoby pavouka vyhovuje. Kdykoliv potřebuju shromáždit poznámky na nějaké téma, článek na web, projekt v práci nebo nějakou ryze soukromou záležitost, píšu a kreslím si vše do podoby pavouka.
Teď u nás vyšla knížka Myšlenkové mapy v byznysu, jedním z autorů je Tony Buzan, který je považovaný za autora této metody. Samozřejmě jsem se do knihy chtěla podívat a sehnala jsem si ji. Má něco přes dvěstě stránek, takže očekávám, že i dlouholetý uživatel a fanoušek myšlenkových map jako já si v ní najde něco nového.
V úvodu je trocha sebeoslavných řečí, ty jsou asi určeny pro nováčky, takže jsem je jen přelétla očima. Zaujaly mě dobrozdání od významných a bohatých lidí, mezi nimi třeba od Billa Gatese. Dobrý tah, když něco pochválí známí a bohatí lidé, je to skvělá reklama. A naopak, Bill Gates si určitě velmi rozmyslí, komu takové doporučení dá.
Ta sebechvála je pro americké autory docela typická, my v Čechách jsem trochu jiní, spíš máme sklon se shazovat nebo být skromní. V podnikání je myslím ten americký způsob přece jen přínosnější. Nač čekat, až mě lidi začnou chválit, radši začnu sám. V podnikání je to vlastně i součást reklamy. Když chci, aby si lidi mysleli, že něco umím, nejlepší způsob je říct jim to. Ať už někdo vystupuje sebevědomě nebo nejistě, obvykle předpokládáme, že suverénní člověk ví, co dělá, a že nejistý je ten, kdo neumí, nezná, není kompetentní. A to i přesto, že všichni známe ze svého okolí suverénní blbce a rozpačité odborníky.
V další části knihy je vysvětlení, proč jsou myšlenkové mapy tak účinné. Je to proto, že tento druh zápisu koresponduje s tím, jak funguje náš mozek. Obyklý způsob zápisu je jako v knížce: do řádků, řádky nad sebou pěkně jeden po druhém. Máme ta naučené ze školy a připadá nám to normální a přirozené. Mozek ale takhle zorganizovaný není. Mozek volně přechází od myšlenky k myšlence, k některým se vrací, některé dál rozvíjí. Nerespektuje náš naučený způsob zapisování do řádků odshora dolů.
Zajímavé jsou příklady myšlenkových map, skutečné příklady z praxe, které ukazují, jak a kde bylo této metody využito. Pomáhá to, když člověk přemýšlí, jak by mohl myšlenkové mapy začlenit do své práce. Sama idea a podstata myšlenkových map totiž není nijak složitá, dá se vysvětlit velmi rychle. Problém je spíš v tom přijmout je, zvyknout si s nimi pracovat, naučit se jich využívat. Ze začátku je to neobvyklé, ale časem se na to dá zvyknout natolik. Moje vlastní cesta k myšlenkovým mapám nebyla nijak rychlá. Několikrát jsem o nich četla, vypadalo to zajímavě, ale nijak zvlášť mě to neoslovilo. Až po čase jsem je začala zkoušet a dnes je to pro mě každodenní pracovní nástroj. Nejlépe mi slouží tehdy, když potřebuju shromáždit informace na nějaké téma. Ať je to článek na blog nebo nápady na vánoční dárky. Viděla jsem mapy, kde byla cizojazyčná slovíčka na určité téma i s obrázky.
Jestli chce podpořit svoji kreativitu nebo si uspořádat myšlenky, zkuste myšlenkové mapy teba právě podle knížky Tonyho Buzana a Chrise Griffithse.

Žádné komentáře:

Okomentovat