Soupeření a soutěžení je dnes velmi rozšířené. Soutěží se všude možně. Ve sportu by to bylo ještě celkem pochopitelné, ten je na tom postaven. Ale co závody o to, kdo rychleji sní oběd? Čí dítě bude o den či týden dřív chodit? Kdo bude mít krásnější vlasy, větší dům, dražší auto? O to, kdo má větší pravdu při partnerské hádce? Má takový závod smysl? Asi ano, jinak by to ti lidé nedělali. Aspoň pro někoho to smysl má. Jen si myslím, že tím možná víc ztrácíme, než získáváme. Když nad někým zvítězíme, tak se tak trochu dotkneme jeho sebeúcty. Sebeúcta je to nejcennější, co máme. Takže jsme ho vlastně ponížili. To je zvlášť problematické, když nám na něm záleží, když s ním žijeme nebo pracujeme.
Moudré ženy vědí, že snižovat mužovo sebevědomí je nebezpečná věc. Cítí se pak špatně a dá nám to pocítit. Ale i my ženy se rády cítíme jako skvělé a hodnotné bytosti. I děti chtějí být uznávány a respektovány. Dá se říct, že to je univerzální lidská vlastnost.
Kdysi jsem se s bývalým manželem pohádala o to, jak se správně vaří brambory. Jasně, je to blbost. Způsobů je víc a všechny mohou být správné. Ale hlavně: je tu jedna věc, která je nesrovnatelně důležitější než správně uvařené brambory. Je to náš vzájemný vztah. Vzhledem k tomu, že už manželé nejsme, je evidentní, že jsme nezvolili ten nejlepší způsob komunikace. Každý z nás snažil dokázat tomu druhému, že je lepší.
Naštěstí teď už jsem moudřejší a se svým současným partnerem se nehádáme. Jsme si vědomi toho a shodujeme se v tom, že nemáme nic cennějšího, než dobré vztahy a pohodu v rodině. Proto hrozící konflikt spíš zahrajeme do autu nebo převedeme do něčeho legračního. Není to tak, že bychom měli na všechno stejný názor. Ani to ke spokojenému soužití není třeba. Je třeba mít do jisté míry společné hodnoty. Když si najdete partnera hodně odlišného, tak se přes všechny svoje přesvědčení konfliktům nevyhnete.
Podobné je to v práci. Občas soupeříme, buď se chceme na firemním žebříčku dostat výš, vydělávat víc, ukázat všem, jak jsme schopní. Ve firmách se to často podporuje s tím, že to lidi mobilizuje a že tak víc udělají. No, možná.
Soupeřením ale ztrácíte ten potenciál, který v sobě skrývá spolupráce. Dobrým příkladem je třeba spolupráce zdravotníků na záchrance nebo při operaci. Každý má svoji roli a svůj úkol a musí ho plnit bez ohledu na to, jak se mu líbí nebo ne. Díky tomu je možné zachraňovat životy a zdraví. Představte si, že by se lékaři při operaci dohadovali o tom, co a jak je lepší a snažili by se spolu soupeřit. Mohli by vzájemnými spory a soupeřením strávit celý den a pacient by jim mezitím vykrvácel na stole.
Soupeření totiž věci brzdí. A brzdit je může hodně dlouho. Při spolupráci se věci (práce, úkoly, projekty) hýbou. A to je důležité. Aby se věci hýbali směrem k žádoucímu stavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat