Proč už nechodím na červenou

Už jako malé děti nás učili, že když je na semaforu červená, nesmíme přecházet přes silnici, ale musíme si počkat na zelenou. Když jsme byli starší, zjistili jsme, že občas sice svítí červená, ale auto je v nedohlednu a tak jsme to riskli a přešli na červenou. Čímž jsme získali významnou časovou úsporu, určitě nejméně deset nebo dvacet sekund J. Člověk si připadá skoro jako trouba, když stojí na červenou před prázdnou silnicí, tím spíš, když vedle někdo bez skrupulí přejde. Taky jsem to dělala, ale přestala jsem s tím.

Byla jsem s kamarádkou a jejími dětmi u lékaře a dívali jsme se z okna v prvním patře na křižovatku se semaforem. A občas se tam objevil někdo, kdo přebíhal na červenou. Jak vysvětlíte malému dítěti, že někdo dospělý a rozumný nedodržuje pravidla, která vy ho učíte? Dospělý člověk možná odhadne, jak daleko je auto a jestli je bezpečné přejít, ale dítě to moc neumí, takže je pro něj přecházení na červenou mnohem nebezpečnější. To mu ale nevysvětlíte.

I když s sebou nemáte malé děti, mají je lidé kolem vás. A vy jste pro ně také příkladem. Ať už chodíme na červenou nebo zelenou, odhazujeme papírky na zem nebo do koše, mluvíme slušně nebo vulgárně, to všechno ti mrňouskové sledují a často také opakují. Děti mají navíc úžasnou paměť a postřeh a spoléhat na to, že něčeho nevšimnou nebo to zapomenou, je nereálné.

Příklad nedáváme jen dětem, ale i dospělým. Stojíte před semaforem a spořádaně čekáte na zelenou i když zrovna nic nejen, vtom někdo přejde. Nemáte v té chvíli taky cukání přejít?

Podvědomě se přizpůsobujeme svému okolí. Ale my sami jsme také „okolí“ pro ty ostatní.

Všimla jsem si toho třeba u nedochvilnosti. Jsou lidé, kteří mají problém dodržet termín a všude chodí pozdě. Když si s takovým člověkem něco smluvíte, jak moc budete přesní? Asi nijak zvlášť, když víte, že to ten druhý nebere moc vážně.  

Proto už nechodím na červenou, ani když nic nejede. Je to pravidlo, které uznávám, proto chci být dobrým příkladem.