Pak přišla sametová revoluce, hranice se otevřely a najednou jsme mohli jezdit, kam jsme chtěli. Do té doby byla pro všechny povinná ruština, ze dne na den ji měly nahradit jiné jazyky, hlavně angličtina. Učitelé nebyli, ruštináři se honem rychle přeučovali a občas byli jen o málo napřed před svými žáky.
Pak se přidávaly i další jazyky. Němčina se učila i do té doby, do „východního“ Německa jsme přístup měli. Francouzština nebo španělština se učily také, ale jejich praktické využití nebylo nijak mimořádné.
Já jsem se angličtinu začala učit na gymnáziu. Angličtina je obtížná hlavně tím, že se jinak píše a jinak vyslovuje, takže se slovíčka učíte dvakrát. Výslovnost se navíc liší podle zemí, americká nebo australská angličtina zní jinak než britská. Čtení mi připadá jednodušší, i v češtině ráda čtu. Na překlady angličtinasnad tak těžká není, potíže ale dělají frázová slovesa, která se pojí s nějakou předložkou a získávají tím jiný význam. Gramatika se mi zdá jednoduchá, časování sloves nebo skloňování podstatných jmen je oproti češtině mnohem jednodušší. Mít jako mateřský jazyk angličtinu a učit se česky, to teprve musí být těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat