Vtipy na 13. února

Pan Kraus a pan Blum, filmoví scénáristi, diskutují o svém psychoanalytikovi, doktoru Tautermanovi.
"Nikdy ho nic nevyvede z míry, jeho vyrovnanost je buď strojená, nebo přímo nelidská," naříká Kraus.
"Ani mně se nikdy nepodařilo mu říci něco překvapivého," souhlasí Blum.
A jak tak přemýšlejí, přijdou na nápad, jinak by to ani nebyli scénáristi.
"Vymyslíme děsivý sen," kuje pikle Kraus, "a já mu ho řeknu až tam půjdu v poledne, a oni mu to řeknou, až tam půjdou ve čtyři!"
A s velkým gustem a chechotem začínají plnit svůj pekelný plán. Nahý chlapec ... v zelené gondole ... podjíždí pod gotickým obloukem ... tu náhle do gondoly skáče zarostlý válečník ... přilbice ... v ruce kyj ... v druhé ruce syčící had ... z okna nad obloukem ženský hlas ... Já nebohá!... násilník!... had! ... válečník se něžně přibližuje ... z kyje se stává ratolest ... z hada se stává ... sen náhle končí!
"To je nářez!" blaženě chroptí Kraus.
"A jsem žádostiv vidět Tautermana, až totéž uslyší podruhé!" sténá Blum. A skutečně, druhý den v poledne u psychoanalytika Tautermana Kraus ze sebe sotva vyráží děsivý sen. A ve čtyři hodiny Blum, celý zpocený, roztřeseně převypráví Tautermanovi némlich to samé. Po očku psychoanalytika pozoruje. Ten velmi zpozorní a po chvíli zadumaně praví:
"Ten sen ... ten sen ... zvláštní ... velmi zvláštní ... ohromně zajímavé! To je dnes již potřetí, co slyším tentýž sen!"

 

"Otče, přišel notář, prý chceš sepsat poslední vůli."
"Ano, ale neříkej to tak nahlas, maminka by zase jako posledně začala nehorázně utrácet za černé šaty."

 

Potkají se dva policajti, jeden z nich je smutný. Ten druhý se ho ptá, co je.
"Ále, manželka je v agonii."
Ten druhý:
"No, snad jí vyjde počasí."

 

Blondýnka si v letadle sedne k oknu. Za chvilku přijde takový fešácký chlapík a říká:
"Promiňte slečno, ale toto sedadlo je moje...."
Blondýnka na to:
"Dej si odpich mladej, takový blbý finty znám, tak neotravuj!!!"
Chlapík pokrčí rameny a prohodí:
"No tak si s tím Boeingem startuj sama!!!"