Vtipy na 22. února

Farář uskuteční v kostele sbírku na jeho rekonstrukci. Po skončení bohoslužby vyjde s košíkem před kostel a peníze vyhodí nahoru, ven z košíku a řekne:
"Vem si, Bože, co je tvoje. A já si posbírám zbytek."

 

 

Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl uvideně obrátil k Bohu a povídá:
"Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!"
Bůh se jen pousmál a říká:
"No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct..."

 

 

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně a zatluče na ní.
Za chvíli se otevře okénko a vykoukne svatý Petr. "Aha, to jsi ty, tak pojď dál." Zrovna je čas večeře." a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí.
Oběd, párek s hořčicí.
Večeře, párek s hořčicí.
To už bylo Matce Tereze divné, a tak říká: "Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?"
A svatý Petr říká: "A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.