Vtipy na 31. ledna

Jednoho dne se děda podíval na babku a smutně si povzdychne:

Je mi už skoro seedmdesát. Těšil jsem se, že se budu starat o zahrádku a o vnoučata… A pak vymysleli Viagru.

 

Tři přání Čecha o dovolené:

Jemný písek, čistá voda….. a aby se nepodělala míchačka na beton.




Cítíš se opuštěný?
Sedíš úplně sám ve velkém bytě?
Ozvi se mi.
Gejza Lakatoš s rodinou

 

Manželský pár, oba kolem 60 let, slaví své 35. výročí svatby v malebné, tiché, romantické restauraci. Náhle se na jejich stole objeví drobounká krásná víla a říká:
"Protože jste byli takový vzorný manželský pár a protože jste celou dobu jeden druhého milovali, splním každému z vás jedno přání."
Žena zamilovaně řekne:
"Já chci cestovat po světě se svým milovaným manželem."
Víla mávla svou kouzelnou hůlkou a - puf! V ruce se jí objevily dva lístky na Queen Mary II. Muž se na chvíli zamyslí a pak řekne:
"Tohle vše je samozřejmě velmi romantické, ale příležitost jako tato již nikdy nepřijde. Je mi líto, má lásko, ale mým přáním je mít ženu mladší o 30 let, než jsem já."
Žena i víla byly hluboce zklamány, ale přání je přání. Víla tedy podruhé mávla svou kouzelnou hůlkou a - puf! Manželovi bylo najednou 92 let.
Morální ponaučení plynoucí z tohoto příběhu: Muži, kteří jsou nevděční parchanti, by neměli zapomínat, že víly jsou ženského rodu.

Vtipy na 30. ledna

Nemocniční chodbou jde sestra a tlačí vozík s pacientem. Ten na ni žalostně kouká a prosí:
- Sestřičko, zkusíme to ještě na ARO, prosím!
Sestřička však kategoricky odmítá:
- Paní doktorka řekla, že do márnice, tak jedeme do márnice.

 

 

 

Kapitán zapisuje do lodního deníku:

"Dnes se první důstojník opil."

Ten přijde druhý den za kapitánem a prosí ho, aby zápis vymazal, že už se to víckrát nestane.

"To je vyloučené, do lodního deníku se musí psát pravda."

Další den má službu první důstojník a do lodního deníku zapisuje:

"Dnes se kapitán neopil."

 

Pan Novák se z venkova vypraví navštívit syna, který studuje na univerzitě. Přijede do města brzo ráno, zazvoní u dveří a otevře mu stará bytná. Ptá se jí:

Bydlí tu František Novák?

Bytná odpoví:

"Bohužel ano. Zaneste ho dovnitř, druhé dveře nalevo."

 

Víte, kdy je člověku nejlépe samotnému?

Když dědí!

 

Ahoj, slyšel jsem, že ses oženil.

Oženil. Už mi nechutnalo v závodní jídelně.

A pomohlo to?

Jo, teď už mi tam zase chutná.

 

Stěžuje si čerstvá nevěsta matce:

Mami, včera jsme měli naši první velkou hádku.

Ale to je přece normální, říká matka.

No dobře, ale co mám dělat s mrtvolou?

Manžel říká manželce:

Prosím tě, podej mi ty golfové ponožky.

Jaké? Vždyť žádné golfové ponožky nemáš? 

Ale mám. Ty s těmi osmnácti dírkami.

Vtipy na 29. ledna

Na břehu řeky Moravy stojí stařeček a loví ryby. Jede kolem Tatra, zastaví a řidič se ptá: "Stařečku, kde se tu možem přebrodit?" Stařeček přehodí fajfku z jednoho koutku úst do druhého a povídá: "Tož, kousek odtud, asi padesát metrů po proudu." Řidič tedy jede padesát metrů, pak sjede do vody a fik ho, zapadne do vody včetně nákladu. Stařeček se na to dívá a povídá: "Tož včil su z teho blázen, před chvílou tu šly kačeny a měly vody po prsa."

 

Řidič nabourá do auta zaparkovaného na parkovišti. Vystoupí ze svého auta, přistoupí k tomu, do kterého právě naboural a začne psát vzkaz: "Když píšu tento lístek, sleduje mne asi tucet lidí. Všichni si myslí, že píšu svoje jméno, adresu a číslo pojistky. Ale nepíšu."

 

 

Pane vrchní, co to plave v té polévce?
- Odkud jste? ptá se číšník
- Z Hradce, proč?
- Z Hradce... a vy opravdu nepoznáte mouchu?

 

 

Přijde náčelník Indiánů do osady a říká:
- Mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou, jednu zlou.
Nejprve ta zlá:
- Za kopcem se usadili cikáni.
A teď ta dobrá:
- Chutnají jako bizoni.

 

 

 

 

 

Jeden Holanďan přišel po dlouhé době ke zpovědi a říká knězi:
- Odpusťte mi, otče, zhřešil jsem. Za druhé světové války jsem ve svém podkroví schoval jednoho žida.
Kněz:
- Ale to přece není hřích, pomoci člověku, byť jiné víry.
- Ale já ho donutil zaplatit mi za každý týden dvacet guldenů.
- No, to už tak hezké není, ale hřích to není.
- Díky, otče. Moc se mi ulevilo. Ale mám ještě jeden dotaz:
Kněz:
- Ptej se, synu.
- Neměl bych mu říct, že válka už skončila?

Vtipy na 28. ledna

Pan Horáček se u obědu rozčílí: V salátu je slimák, tys ho neprala?" Paní Horáčková na něho udiveně pohlédne . "Nechápu, proč bych měla prát slimáka."

 

 

Sedne opilec do taxíku a povídá: "Prosím domů!"
"Můžete to nějak upřesnit?"
"Do obýváku."

 

 

 

 

Teréňák jede pouští a najednou hrc, motor chcípne a řidič-turista se marně snaží znovu nastartovat. Slunce praží, 60 stupňů, marně pobíhá kolem auta a kouká do motoru. Pití došlo a už začíná propadat zoufalství v předtuše neodvratné smrti žízní a vysílením. Už začíná mít mžitky před očima a vtom vidí, že by fata morgana?, že z dálky k němu běží jakýsi bílý okřídlený kůň. To přece není možné, říká si, ale kůň doběhne nebo spíš doletí až k němu, strčí hlavu pod kapotu a říká: "Tohle utáhni, tohle zapoj a tohle trochu poklepej a teď nastartuj...." A skutečně, motor naskočí, kůň zmizí a řidič jako ve snách dojede do nejbližší oázy. Tam se osvěží a hned říká domorodcům, co se mu neuvěřitelného přihodilo. "No, to jste měl fakt velký štěstí", říká ten největší beduín. "Kdybyste potkal toho hnědýho, co je tamhle uvázanej ve stáji, tak ten ví o autech úplný kulový...."

 

 

Sejdou se takhle jednou dva lovci, jeden má překrásnou liščí kůži.
Ten druhý mu závidí a tak se zeptá:
"Člověče, jak jsi dostal takovou lišku?"
"No, přišel jsem k noře, zařval jsem Hůůůů, liška vyběhla ven a já ji střelil."
Za týden se potkají znova, a ten jeden zrovna s sebou nese velkou medvědí kůži.
Ten druhý se zase ptá, a ten první vypráví:
"No, přišel jsem k sluji, zařval jsem Hůůůů, medvěd vyběhl ven a já ho střelil."
Třetí týden se potkají, a ten jeden je celý zafáčovaný a zasádrovaný, jednu ruku vůbec nemá. Na zvědavé dotazy spustí:
"No, přišel jsem k obrovský sluji, zařval jsem Hůůůů, zevnitř se ozvalo taky Hůůůůůůů a vyjel vlak..."

Vtipy na 27. ledna

Do drogerie přijde pan Horák a ptá se prodavačky:

"Máte, prosím vás, nějaký prostředek proti blechám?"
" Máme, prosím, tady je."
" Vezmu si ho a hezky mi to zabalte, je to dárek."

  

 

Jaký je nejlepší čtyřnohý přítel člověka?

Postel.

 

 

Blázen se prochází v parku, potká zahradníka a zeptá se ho, co dělá.
- "Starám se o jahody."
- "A co to na ně sypete?"
- "No přece hnůj."
- "To je zajimavé, já si na ně sypu cukr, no ale já jsem blázen..."

 

"Můj manžel mi denně dělá přednášku, jak dobře uměla vařit jeho matka" stěžuje si Marie.
"Můj manžel to dělal také," mávne rukou Eva.
"A už to nedělá?"
"Ne! Začala jsem mu vyprávět, jak dobře uměl můj táta vydělávat velké peníze!"

 

Příjde mladík pro Aničku. Maminka otevře a říká:
Musíte chvilku počkat, Anička jenom dojí.
Vy mate kravku?
Ne, proč?
Tak co dojí?
Kuře...

 

Volají Američané Rusům, že vynalezli telefon do nebe. Rusové přijedou a vytočí dlouhé číslo, ozve se: "Svaty Petr, prosim?" Položí telefon, zaplati 1000 dolarů a ujedou. Druhý den volají Rusové: "Přijeďte, máme telefon do pekla." Američané přijedou, vytočí dvě nuly a ozve se: "Halo, tady je Lucifer!" Leknou se, položí telefon a ptaji se, kolik to bude stát. "Jednu kopejku." "Jak to, že tak málo?" "To je místní hovor".

Vtipy na 26. ledna

Tři kamarádi se vrátí z dovolená a baví se v hospodě:
Michal: Já jsem byl ve španělsku a potkal jsem v hloubce 20 metrů německou ponorku.
Karel: A jak jsi poznal že byla německá?
Michal: No zaklepal jsem na okýnko, objevil se za ním člověk a řekl: "Wilkommen tauchermann, wie geht es Ihnen?"
Karel: Já byl v maďarsku a tam jsem v hloubce 50 metrů potkal americkou ponorku.
Pepa: a jak jsi zjistil že je americká?
Karel: Zaklepal jsem na okýnko a tam se někdo objevila řekl: "Hi, how are you, mr. diver?"
Pepa: To já jsem byl v labi a narazil jsem na policejní ponorku.
Michal: A jak jsi zjistil, že to je policejní?
Pepa: Taky jsem zaklepal, za okýnkem se někdo objevil a hned ho otevřel.

 

 

V posilovně na lavičce začne najednou zvonit mobilní telefon. Jeden chlapík ho zvedne a z telefonu se ozve:
- Ahoj miláčku, jsi teď v klubu?
- No, jsem ...
- To je skvělé, jsem kousek odtud a viděla jsem v obchodě krásný norkový kožich, můžu si ho koupit?
- Kolik stojí?
- Jenom sedmdesát tisíc.
- Tak si ho kup, když se ti tak moc líbí...
- Jo a taky jsem byla u delaera Mercedesu a viděla letošní modely. Měli tam jeden opravdu hezký kabriolet.
- A za jakou cenu?
- Čtyři a půl milionu.
- Tak ho vem, ale musí tam být všechno příslušenství.
- Výborně! Ale než zavěsím tak ještě něco...
- Copak?
- No koukala jsem se na tvé konto a ... no zastavila jsem se u realitního agenta a uviděla ten dům co se nám minulý rok strašně líbil a je na prodej! Vzpomínáš? Ten s tím bazénem, lesíkem a 20 akry soukromé pláže...
- A kolik za to chtěj?
- Jen 27 miliónů .. skvělá cena a na účtu máme tak akorát dost abychom to koupili ...
- Tak dobře, ale musíš to usmlouvat na 25 miliónů, ok?
- Ach miláčku ... díky! Uvidím tě večer! Opravdu tě miluju!
- Já vím ... já tebe taky...
Chlapík zaklapne mobil, rozhlédne se kolem na pokleslé čelisti kamarádů co hovor vyslechli, pak zvedne ruku s mobilem a zavolá aby to slyšel každý v místnosti:
- Haló, nevíte někdo, čí je tenhle mobilní telefon?

 

 

Žena se ptá manžela :

"Prosím tě, řekni mi co ti na tom pivu tak chutná?"

"Jo, to víš já ti to řeknu a ty mi ho vypiješ!"

Vtipy na 25. ledna

Přijde žába do hospody, na sobě zednické montérky, umazaná cementem, vápnem a barvou. Přistoupí k baru a říká:
- Pivo, prosím!
Vypije ho na jednou, utře si pěnu do rukávu a odejde. Barman si pomyslí:
- Řeknu o ní řediteli cirkusu, třeba ho to bude zajímat.
Druhý den ve stejnou dobu čeká ředitel v hospodě. Brzy do dveří vstoupí žába v zednických montérkách. Objedná si tuplák piva, vypije ho na jeden lok, utře pěnu do rukávu. V tom okamžiku na ni ředitel cirkusu promluví.
- Rád bych vás zaměstnal u sebe v cirkuse!
Žába:
- Cirkus, to je taková stavba z látky?
- Jo.
- A jsou tam dřevěné lavice?
- Jo.
- Železná konstrukce?
- Jo.
- Tak k čemu vám je zedník?!

 

Kněz se ptá dětí, jak se mají chovat, aby se dostaly do nebe.

Děti odpovídají:
"Musíme pomáhat rodičům."
"Musíme být hodné."
"Musíme chodit do kostela."
"A co ty, Vašku?" ptá se kněz. "Co ty si myslíš?"
"Musíme umřít!"

 

 

Jistý mladý muž se rozhodl, že se stane velkým spisovatelem.
Když se ho ptali, co chápe pod pojmem "velký", řekl:
"Chci psát věci které bude číst celý svět, věci na které budou lidé citově reagovat, věci u kterých budou křičet, kvílet, sténat v bolesti a strachu!"
Nyní pracuje pro Microsoft a píše tam chybové hlášky.

Vtipy na 24. ledna

Dva farmáři na si na trhu ve městě každý koupil prase. Jdou spolu domů a ten první povídá:
- Hele, Joe, jak si ty prasata poznáme?
- Mno, tak jednomu proštípneme ucho a bude tvoje.
Za pár dní se prasata porvala a obě měly potrhané uši.
- A jak si je poznáme teď?
- Tak tomu tvému zkrátíme ocas.
Druhý den se prasata zase porvala a obě měly utržený ocas.
- A co teď, když jsou obě bez ocasu?
- No tak tomu tvému uřízneme nohu a tak si ho poznáš.
- Ale to by bylo moc kruté, nešlo by to jinak?
- Hele, víš co? Vezmi si to růžový a já si vezmu to černý!

 

 

Tři kamarádi přišli k nebeské bráně a Svatý Petr se jich ptá, co by nejraději slyšeli od svých příbuzných na pohřbu.
- Já bych chtěl slyšet, že jsem byl skvělý doktor a dobrý otec rodiny.
- Já bych chtěl slyšet, že jsem byl úžasný manžel a že jsem jako policista zachránil životy mnoha lidí.
- Já bych chtěl slyšet: "Podívejte, vždyť on se hýbe!"

 

 

U soudu:

"Pane předsedo, jsem nevinný!"

"To říkají všichni…"

"No vidíte! Když to říkají všichni, tak to musí být pravda!"

Vtipy na 23. ledna

Přijde chlápek k doktorovi a povídá:
"Pane doktore, mám strašnou zácpu, nemáte na to něco?"
Doktor mu odpoví:
"Člověče, máte štěstí, že jste přišel. Právě mi dodali nový super lék z Německa. Jsou to kapky, ale musí se pečlivě dávkovat. Jak dlouho vám to trvá k domovním dveřím?"
"Sedm minut."
Doktor nakape kapky a znovu se ptá:
"Jak dlouho jdete po schodech do bytu?"
"Dvě minuty."
Doktor znovu nakape a povídá:
"Teď běžte normálně domů a všechno bude v pořádku."
Druhý den se potkají a doktor se ptá:
"Tak co?"
A chlápek odpoví:
"Pane doktore, jste borec, sek jste se jen vo tři schody."

 

 

Vzduchoplavec v balonu se ztratí a tak zavolá na muže na zemi: - Nevíte, kde jsem?
- Jste v balonu.
- Vy určitě pracujete v informatice, že?
- Jak jste to poznal?
- Dal jste mi technicky správnou odpověď, která je ale k ničemu.
- A vy zase musíte být obchodní manažer. Nevíte kde jste, ani kam máte namířeno. A jste na tom stejně jako jste byl, než jsme se potkali, akorát s tím rozdílem, že teď za to teď podle vás můžu já.

 

 

Když jsem si koupila pár keříků, tak se na listech najednou začaly dělat hnědé skvrny a začaly opadávat. Tak jsem je odnesla do zahradnictví, aby mi řekli co je to za nemoc.
Prodavač si listy prohlédnul a povídá:
- To je celkem běžný problém.
- A co přesně to je za problém?
- Podzim.

Nulová schránka

Co to je? Pojem nulová schránka znamená ten velmi příjemný stav, kdy ve své emailové schránce v doručené poště nemáte vůbec nic. Že jste všechny příchozí emaily vyřídili, uklidili, zařadili, prostě nic už tam není. Pro člověka, který bojuje se stovkami nebo tisíci emaily a denně dostává dvacet, padesát nebo sto dalších, se to může zdát, jako sen a nereálná utopie. Přesto to se správným přístupem je možné.

Nestačí samozřejmě jen schránku vyprázdnit, ale také ji pak prázdnou udržovat. 

Jak dosáhnout nulové schránky během několika minut? Nejjednodušší je vytvořit si složku s názvem @ROZTŘÍDIT a do té přesunout všechny emaily, které v doručené poště máte. Vypadá to jako nesmyslný krok? Kosmetický efekt bez skutečného smyslu? Není to tak. Je to ekvivalent toho, když chcete uklidit skříň a začnete tím, že z ní všechno vyndáte.

Takže tímto krokem jsme si vyprázdnili skříň/schránku a teď je potřeba se naučit, jak prázdnou udržovat.

Jak udržovat doručenou poštu prázdnou? Každý email, který vám tam přijde, je třeba zpracovat a z doručené pošty odstranit. Nic tam nenechávat. Zejména ne věci, které vyžadují nějakou naši akci, které v sobě nesou nějaký úkol.

S příchozím emailem můžeme udělat jen několik málo činností:

 

1.       Přečíst a vyhodit. Emaily, které nesou nějakou informaci, jakmile si je přečtu,můžu je s klidem vyhodit.

2.       Přečíst a archivovat. To jsou takové, které nesou důležitou informaci, o kterou nechci přijít. K archivaci mám dvě složky: trvalou a dočasnou. Do té trvalé dávám třeba výpisy z bankovního účtu. Do té dočasné přijdou emaily, které si chci ještě měsíc nebo dva nechat, ale pak už nebudou aktuální a pak už je můžu s klidem vyhodit. Zapomněla jsem ještě na jednu složku a to jsou doklady do účetnictví. Faktury, účty a podobně, které budu potřebovat, až budu koncem roku dělat účetnictví. Podobných složek můžete mít samozřejmě víc, ale čím víc jich bude, tím složitější bude se v nich  orientovat. Mít třicet složek a v každé pět nebo deset emailů je zbytečné.

3.       Vykonat úkol. Některé emaily v sobě nesou nějaký úkol. Nejjednodušší je, když máme jen odpovědět. Stačí odepsat a email zaarchivovat nebo vyhodit. Někdy je ale ten úkol složitější. Pak je na místě uložit do složky @AKCE nebo s nějakým podobným názvem. Opět platí, že složek může být více, podle projektů, podle okruhů činností, podle zákazníků, ale čím je jich víc, tím složitější to pak pro vás může být. Tuto složku může nahradit označení emailu hvězdičkou, umí to třeba gmail nebo seznam.cz.

4.       Přečíst. Je to vlastně speciální druh úkolu. Věci, které bych si ráda přečetla, ale zrovna na ně nemám čas a když na ně nedojde, nic moc se nestane. Bez této složky se možná klidně obejdete.

5.       Vyhodit do koše. Dělám to s různými řetězovými emaily, reklamními, informačními newslettery. Někdy si je předtím přečtu, někdy ani to ne. Řídím se heslem, že co jednou vyhodím, to už nikdy nebudu muset uklízet.

Když to píšu, napadlo mě, že by se hodila ještě jedna složka, a to s názvem MOŽNÁ. Tam by se hodily takové zprávy, které přinášejí nové nápady, možnosti, věci k promyšlení. Dostanete třeba tip na zajímavou restauraci, webovou aplikaci, divadelní představení nebo inspiraci pro vaši práci. Vyhodit je to škoda, ale úkol to taky není.  

Mimochodem, víte, proč dávám před název složek zavináč? Protože když se pak řadí podle abecedy, zařadí se zavináč úplně na začátek před všechna písmena. A to nejdůležitější by opravdu mělo být na prvním místě, že?

Vtipy na 22. ledna

Jednou jsem takhle čekal na zastávce a tak mimoděk vyslechl telefonní rozhovor jednoho pána:
"Vím, že je to něco, co bys hodně chtěla, ale já osobně nepovažuju tetování za dobrý nápad, a to samé platí o náušnicích v nose a podobně. A dokud žiješ v mém domě, myslím, že bys měla respektovat má přání."
V tu chvíli jsem mu záviděl jeho otcovskou neústupnost. Ale on ještě řekl:
"A kromě toho, ty tetování nepotřebuješ, mami, je ti 75!"

 

Ptá se takhle malý čáp tatínka, když je maminka pryč.
"Tati, kde je maminka?"
"Létá nad vesnicemi a nosí lidem děti a tím i štěstí," odpoví tatínek.
Když je pak zase pryč tatínek, ptá se maminky.
"Mami, kde je tatínek?"
"Létá nad městy a nosí lidem děti a tím i radost," odpoví maminka.
Jednou pak přiletí malý čáp z toulek a tatínek a maminka se ho ptají, kde byl a malý čáp vysvětluje:
"Létal jsem nad vysokoškolskými kolejemi a strašil jsem studenty."

  

Dva kluci sedí u vody a opalují se.
Najednou kolem projde krásná holka v bikinách. A ten jeden povídá: "Člověče, ta kdyby se topila, tak jí hned vytáhnu."
Co čert nechtěl, dívka vlezla do vody, udělala pár temp a hladina se nad ní zavřela.
Kluk pro ní okamžitě skočí a vytáhne holku ven. Zkouší jí všelijak oživit a nic. Zkouší umělé dýchání a pořád nic.
Najednou ale povídá: "Člověče jí nějak smrdí z huby!"
A ten druhej řiká: "Se nediv vždyť tamta měla bikiny a tahle má brusle!"

Vtipy na 21. ledna

Jeden manažer byl pozván svým přítelem na konferenci do Tokia.
Protože věděl, že je dobrý řečník a odborník, byl velice překvapen, že jeho projev nesklidil žádný potlesk, přestože byl protkán jemným vtipem i brilantními myšlenkami. Po něm přišel k mikrofonu nějaký mladý Japonec, který celkem nezúčastněně něco odříkal, a celý sál povstal v ohromném aplausu. Chlápek jen pokrčil rameny nad nespravedlivým osudem a veden společenskou slušností, začal tleskat taky. Předseda konference se k němu naklonil a povídá:
"Teď nemůžete tleskat."
"Proč ne? Jeho řeč musela být skvělá, podle těch reakcí."
"Ne, pane, netleskejte. On jen tlumočil váš projev."

 

Jeden starý pracovník plynáren zaučoval nového kolegu.
Prováděli zrovna kontroly a odečet stavu plynoměrů na předměstí. Když dokončili další budovu, ten starý říká tomu mladému:
"Hele, nemysli si, že jsem nějaká vykopávka. Mám docela kondici. Vsaď se, že doběhnu k autu dřív než ty."
Tak se oba rozběhnou. Starý je skutečně u auta o krok napřed. Mladý jen vyvalí oči, ale vzápětí koukají oba, protože k nim doběhne udýchaná stařenka. Starý plynař se jí ptá:
"Copak, paní, zapomněli jsme u vás něco?"
Stařenka popadne dech a povídá:
"Ech, když jsem viděla dva plynaře takhle upalovat, řekla jsem si, že bych měla asi utíkat taky."

 

 

Na Sibiři na břehu moře sedí chlapík a chytá ryby.
Najednou se z moře vynoří americká ponorka, otevře se poklop a vykoukne nějaký voják. Chvíli se rozhlíží s dalekohledem a potom zakřičí dolů: "Směr Severo-severovýchod." Zaleze, zabouchne poklop a ponorka zmizí v moři.
Chlapík chvíli kouká, ale dál se věnuje rybaření. Pár minut na to se z moře vynoří ruská ponorka, vykoukne voják, a když uvidí rybáře, křičí na něj: "Hej, ty tam! Nebyla tu před chvílí náhodou americká ponorka?"
Rybář křičí, že jo.
Voják: "A kterým směrem odplavali?"
Rybář: "Směr Severo-severovýchod."
Voják: "Ty vole, nemachruj a ukaž rukou!"

Vtipy na 20. ledna

Sestra v porodnici přináší mladému otci dvě děti.
"Nevylekalo vás, že jich je víc?" ptá se ho.
"Ale vůbec ne!" trochu rozpačitě odpovídá on.
"Tak to jsem ráda! Podržte je, a já zatím skočím pro ty zbývající."

 

Popelka dostane tři oříšky.
Otevře první ... nic.
Otevře druhý ... také nic.
Otevře třetí, vykoukne červík, rozhlédne se, pohlédne na Popelku a povídá: "Trapas, co?"

 

 

Obsluha v internetové kavárně pozoruje blondýnu.
Ta několikrát za sebou olízne prst, sáhne na okraj obrazovky, olízne prst, sáhne na okraj obrazovky...
Po chvíli obsluha přijde k blondýně a ptá se, zda nemá nějaký problém.
Blondýna zlostně odpoví: "Ne, vy máte problém, protože vám to nefunguje, nemůžu nalistovat ty další stránky."

 

 

U barpultu sedí jeden chlápek a kouká do sklenice.
Druhej k němu přijde a jestli by ho mohl pozvat na drink.
"Proč ne."
"Odkud jste?"
"Z Irska."
"Neříkejte! Já taky! Odkud přesně?"
"Z Dublinu."
"To je ale náhoda, já jsem taky z Dublinu! Kde jste studoval?"
"Na univerzitě Svaté Marie."
"To snad není možné! Já taky. A který rok jste promoval?"
"Já? Moment... jo, 1962."
"Člověče, to je neuvěřitelné, já taky!"
Tou dobou už hlasitostí přilákali k baru několik štamgastů, z nichž jeden se ptá barmana:
"Šéfe, heleďte, o co jde?"
"Ale, to nic, akorát O'Malleyovic dvojčata jsou zas děsně opilý

Vtipy na 19. ledna

Jeden zbohatlík udělal velikou párty. U své luxusní vily měl obrovitý bazén plný tropických rostlin, krokodýlů, piraň a jiných lidožravých živočichů. Hostitel na začátku párty prohlásil, že pokud se někdo odváží a přeplave napříč bazénem, tak mu on v rámci svých širokých finančních možností splní tři přání. Nikdo se samozřejmě nehlásil, takže se všichni věnovali normální zábavě. Najednou se ozvalo velké šplouchnutí. Oči všech padly do bazénu, kde se kdosi zuřivě snažil dostat na druhou stranu. Za zadkem mu cvakaly krokodýlí čelisti, ale měl štěstí a podařilo se mu to. Hostitel k němu přiběhl a povídá: "To je neuvěřitelné! Jste cvok, ale fantastický. Řekněte svá tři přání." Chlápek se ještě ani nevydýchal a povídá: "Eeh, tamhle ve vitríně ta Vaše brokovnice, dejte mi ji. Jo a potom, v tom šupleti dole určitě budou nějaké patrony, ty mi taky dejte. A za třetí, ukažte mi toho hajzla, co do mě strčil !"

  

Zajede motorista husu.
Tak ji vezme a přijde k domečku, kde si hraje chlapeček.
"To byla vaše husa?"
"Ne, my takové placaté nemáme."

 

Víte proč má letadlo vrtuli?
Aby chladila pilota. Nevěříte?
Zkuste ji zastavit a uvidíte, jak se bude pilot potit.

  

Termoska drží v zimě teplo a v létě chlad. Odkud ví, kdy je léto a kdy je zima?

Vtipy na 18. ledna

Jede farář na kole a na zádech si veze bojler. Zastaví ho dva policajti a ten jeden povídá: ,,Dobrý den, občane, co to vezete na těch zádech? Víte, že je to proti předpisům?" Farář na to: ,,Ale, bojler si vezu." Policista chvíli přemýšlí, pak povídá: ,,Hmm... tak bojler říkáte... no pokračujte, pokračujte." Farář tedy pokračuje ve své namáhavé jízdě a ti dva policisté tam tak chvilku potichu stojí a pak se jeden zeptá toho druhého: ,,Ty hele, Franto, nevíš, co to je ten bojler?" Franta: ,,Jak já to mám asi vědět, ty jsi chodil dva roky na náboženství.“

 

 

Blázen vleče na zádech plnou nůši cihel,potká svého známého a ten se ptá:
,,Proč se takhle dřeš? A kam to vůbec neseš?"
,,Ale, to víš,chci prodat dům a tak nesu vzorek na ukázku."

 

 

Římský císař promlouvá ke gladiátorům:
- Dnes se utkáte ve vodním pólu. Mužstvo, které vyhraje, dostane svobodu.
Jeden z gladiátorů se zeptá:
- A jak poznáme soupeře?
A císař na to:
- No, krokodýli budou mít bílé čepičky.

 

 

Sedí holčička na pískovišti a hlasitě něco cumlá.
Přijde k ní máma a ptá se:
- Haničko, co to cucáš?
- Ja něvím, maminko, šamo to pšiležlo.

 

 

Jednou takhle poslala babička na americké farmě malého Johnnyhy s kýblem pro vodu k skalnímu jezeru. Johnny je za chvilku zpátky, celý vyděšený povídá:
"Babi, v tý vodě je krokodýl!"
"Jo, ten už tam žije několik let, ale nikdy nikomu neublížil. A nejspíš z tebe má stejný strach, jako ty z něj."
"No, jestli má takovej strach, jako já, tak ta voda stejně nebude k pití."

Vtipy na 17. ledna

Umřela takhle Hillary Clintonová, a jen Bůh ví proč, dostala se do nebe. Přišel k ní Svatý Petr a říká: "Hillary, vím, že tam dole jsi byla někdo, ale tady jsi jen další člověk z mnoha. Protože mám teď velký fofr, posaď se zatím tady, já ještě vyřídím rozdělané věci." Hillary se posadila a začala si prohlížet své okolí. Všimla si obrovité zdi, která se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo. A ta zeď byla doslova pokryta spoustou hodin. Čas od času některé z nich poskočily o "5 minut dopředu. Když se Svatý Petr vrátil, Hillary se ho ptá, co ty hodiny znamenají. "Každý ženatý muž na zemi má tady jedny hodiny." "A co znamená, když se posunou o "5 minut?" "No, to znamená, že se ten muž, který k těmhle hodinám patří, právě dopustil nevěry." "A jsou tady i hodiny mého muže?" "Ale ne, ty má Bůh na stole v kanceláři místo ventilátoru."

 

Co dělá žena, když muž kličkuje po zahradě? . . . Klidně střílí dál.

 

"Včera se o mě dvě ženy praly!" "To není možné." "Ale ano! Jedna křičela: "Jen si ho seber a táhni!", a ta druhá "A co bych s ním asi tak dělala!"

 

Byla jedna žena, která pochopila muže. Bohužel zemřela smíchy ještě před tím, než to mohla říct jiným.

 

"Panebože, co se ti stalo?" ptá se hospodský, když se štamgast vbelhá do výčepu o berlích a s rukou na pásce.
"Ale, pohádal jsem se s Frantou."
"Vždy to je takový mrňous! To musel mít něco pádného v ruce!"
"No, to měl. Lopatu."
"A tys neměl v ruce nic?"
"Ale jo, držel jsem v ní prso jeho manželky. Nádherná věcička - ale ve rvačce není moc platná..."

Vtipy na 16. ledna

Otázka pro rádio Jerevan. – Dvořím se  jisté dámě, ona mě však stále odmítá. Mám ji pomilovat nebo zastřelit ? - Nejdřív pomilovat.

 

Jde chlapek kolem rybníku a vidí, že se tam topí mladá dívka a zoufale volá, aby jí zachránil. - "A souložit umíš?" - "Umm, jasne že umím!" vydá ze sebe z posledních sil holka. - "Plavat jsi se měla naučit!"

 

Pan Nejezchleba přijde domů ze šichty, rozpálený jak saharský písek a hned ve dveřích uhodí na tu svoji: "Ančo, já jsem dnes celý takový rozehřátý, dej mi...." "Nemůžu, Karlíčku," nenechá ho domluvit Anča, "dnes mi nějak není dobře." "Ale Aničko, já mám hroznou chuť na..." "Karlíčku, nemůžu, bolí mě hlava," piští Anča. Pan Nejezchleba to už nevydrží a zařve: "Himlhergot, tak dáš mi aspoň na jedno pivo nebo ne!?"

 

V kupé vlaku sedí pěkná slečna a s ní pár dalších lidí, mezi nimiž je též jeden velice nesmělý mladík, který se stále odhodlává, že ji osloví, ale pořád nemůže najít odvahu. Vlak náhle vjede do tunelu a on si řekne, že až vyjedou, tak jí něco řekne. A tak když vlak opět vyjede, prohodí: Ten byl ale dlouhej, viďte? Slečna na to: Ten byl váš?

Vtipy na 15. ledna

Do nebe přijde opět nová várka lidí. Pán Bůh jim řekne, aby se rozdělili do tří řad. Muži, co byli doma pod pantoflem, ať jdou doleva, ti, co byli doma generálové, ať jdou doprava a ženy ať jdou se svatým Petrem pryč, že si musí z muži prohluvit. A bůh: "Tak vy co jste vlevo. Jak jste mohli tahkle klesnout, jak jste mohli z toho prvního Adama, kterého jsem stvořil tak klesnout, že Vás ovládají ženy?" Teď se obrátí na toho jediného muže v pravé řadě a ptá se ho: "Tak, ty nám řekni, jak to děláš, ať to ví i ti ostatní. A on. "Já nevím. Mi jen žena řekla, ať se postavím tady, tak tady jsem.

 

Nastoupí mladík do tramvajky a uvidí sličnou slečnu. Hned ji chytne kolem ramen. Slečna se ihned ohradí: "Dáte tu ruku dolů" A mladík ji hbitě odpoví: "Ale jistě, já se rovnou neodvážil."

 

Na tiskovce se ptal novinář jednoho známého politika, kandidujícího do nějaké vysoké funkce, jak se vyjádří k tomu, že jeho sekretářka veřejně prohlásila, že má malý penis. Politik odpovídá: "Pravda je taková, že ona má velkou hubu."

 

Opravář televizí si nemohl nevšimnout, jak je jedna jeho zákaznice půvabná. Pokaždé, když vešla do obýváku, mohl si oči vykroutit, jak si ji prohlížel. Když dokončil opravu a dostal zaplaceno, žena mu říká: "Víte, měla bych na vás takovou, ehm, nezvyklou prosbu. Ale musíte mi slíbit, že si to necháte pro sebe." "Ovšem, madam." "No, víte, těžko se mi o tom mluví, víte, můj manžel je hodný a milý muž, ale ech, on má jistou fyzickou vadu, víte, jistý nedostatek, no, víte, já jsem žena, ehm, vy jste mladý, zdravý a silný muž..." Opravář ze sebe těžce vykoktal: "Ano... ano..." "... a víte, chtěla jsem to, hned jak jste vešel do dveří..." "Cokoliv!" "Mohl byste mi pomoct přestěhovat ledničku?"

Vtipy na 14. ledna

Na pláži sedí plavčík obklopený krásnými mladými dívkami. Závistivě ho pozoruje nezkušený nesmělý neúspěšný mladík. Večer za ním přijde a ptá se: "Pane plavčíku, jak to, že vás ty baby tak žerou? Já se snažím a nic, neporadil byste mi nějakej fígl?" Plavčík: "Proč ne.. zkus si dát za plavky bramboru a uvidíš jak zaberou." Mladík to provede hned následující den, ale ženský se mu smějí, ušklíbají se nebo znechuceně prchají. Přijde teda znovu k plavčíkovi a stěžuje si, že to nefunguje. Ten si ho prohlídne a říká: "Víš hochu, tu bramboru si ale musiš dát dopředu."

 

Baví se dvě kamarádky nad sklenkou Campari: "A to víš, Renato, že teď už nebudou pánské slipy označovat podle velikosti, ale podle věku zákazníka?" "Nepovídej, a jak teda budou značený?" "Jednoduše - do 35 let jako klec na ptáka ohniváka, nad 40 let jako taška na šaška a nad 50 let skrejše pro měkkejše."

 

Jeden takový starší sušinka sedí v motorestu, do kterého zapadnou tři motorkáři. Mají rozvernou náladu. První típne své cigáro v chlápkově koláči. Druhý mu plivne do kafe a třetí mu obrátí tác vzhůru nohama. Bez náznaku odporu se chlápek zvedne a opustí motorest. Chvilku potom povídá jeden motorkář servírce: "Heh, nic moc chlap, co?" A servírka se usměje: "No, a řidič taky mizernej. Zrovna při couvání rozmačkal svým kamiónem tři motorky."

 

Proč nemůže být mužský úd zaměstnancem?

1. Do práce se musí honit.

2. Občas mívá tvrdou hlavu.

3. Vstává, kdy se mu zachce.

4. Plivá po zaměstnavateli.

5. Nevydrží pracovat 8 hodin denně.

6. Rád chodí na melouchy.

7. Nedodržuje bezpečnostní předpisy.

8. Rád pracuje ve vlhku a bez ochranných pomůcek.

9. Neplní normy.

10. K vyššímu výkonu se vypíná na cizím pracovišti.

 

 

Svěřuje se chlap kamarádovi: "Moje žena je hrozně dětinská." Kamarád: "Jak si na to přišel?" "Vždycky když se koupu a přijde ke mně do koupelny a potopí mi všechny lodičky."

 

Žena jednou večer povídá: "Dvě věci umím nejlíp. Sekanou a štrůdl." A manžel ukáže na talíř a říká: "A tohle je která?"

 

Když se Roman loučí se svou tanečnicí, ptá se: "Mohu Vás ještě někdy vidět?" "Ale jistě. Moje číslo je v telefonním seznamu." "A jméno?" "Hned vedle něho."

 

Jde mladík poprvé s dívkou na rande, jdou kolem rybníka a mladíkovi se chce hrozně čurat, neví jak to má diplomaticky říct ale nakonec ho napadne spásnosná myšlenka a říká: "Hele chvilku tady na cestičce počkej, já ti zaběhnu tam k rybníku natrhat pár leknínů, jo?" A dívka na to: "Jasně, ty jsi hodný, já se mezitím aspoň stihnu vysrat."

Kalendář a novoroční předsevzetí

Dáváte si novoroční předsevzetí? A zapisujete si někam svoje pokroky?

Dobrou službu vám v tom může udělat kalendář. Hlavně pokud jde o něco, co se dělá každý den. Třeby když si dáte za úkol každý den cvičit 10 minut. A pak si to v tom kalendáři zaškrtnete. Jeden den, druhý, třetí, za chvíli je z toho řetěz, který se vám nebude chtít přerušit. Kalendář se tak stane nejen připomínkou našeho předsevzetí, ale poskytne i příjemnou zpětnou vazbu toho, co se nám daří.

Takový kalendář můžete mít jako svůj soukromý, ale i jako kalendář pro celou rodinu. Je docela praktické mít přehled o tom, jaké závazky mají ostatní členové rodiny. Dokonce i tehdy, když jsou děti docela malé, tak je fajn mít přehled v tom, kdy mají ve školce besídku a kdy máme jít na očkování. Taky bych tam psala zajímavé akce, divadlo, kino atd., o kterých ještě nevím, jestli tam půjdu.

Kalendář 2012 už jsem odložila, ale ještě jsem ho nevyhodila. Nerada vyhazuju staré kalendáře. Mám pocit, jak bych s nimi vyhazovala kus svého života. Přece jen když je pro vás ten předmět celý rok každodenním průvodcem a pomocníkem, svěřujete mu důležité informace, tak si k němu vytvoříte vztah.

Když byli děti malé, zapisovala jsem tam i jejich pokroky, co nového se naučily a podobně. Já vím, existují různé deníčky, ale pro mě bylo vždycky nejjednodušší použít kalendář, který jsem měla při ruce a byla jsem zvyklá s ním pracovat.

Teď už jsou synové dospělí a kalendář slouží už zase jen jako moje pracovní pomůcka. Ještě toho v něm moc není, ale přesto ho mám stále u sebe. Je to pro mě takový symbol toho, že mám svůj čas pod kontrolou – i když to je asi spíš iluze než skutečnost. Používat kalendář z vás automaticky neudělá organizovaného a efektivního člověka. Jeden z nejchaotičtějších šéfů, kterého jsem kdy měla, taky používal kalendář. Každý den a psal si tam úplně všechno – události, úkoly, byl v tom příšerný mišmaš, o dodržování termínů nebo systematické práci se nedalo vůbec mluvit. Přesto si myslím, že pro něj kalendář byl přínosem. Dokázal aspoň nějak fungovat, bez kalendáře by to asi nešlo vůbec a svoje podřízené (možná i sebe) by dovedl leda tak k psychiatrovi.

 

 

 

Vtipy na 13. ledna

Na jednom ostrově zaváděli program kontroly porodnosti, ale nedařilo se jim přesvědčit ženy, aby braly hormonální antikoncepci. Proto se rozhodli naučit domorodé muže nosit kondomy. Jednomu z domorodců, který měl za osm let osm dětí, vysvětlili, že pokud bude používat kondom, naprosto bezpečně se vyhne početí dalšího potomka. Měsíc na to přišla jeho žena na kontrolu a byla zase těhotná. Zavolali si tedy onoho muže a ptají se ho, proč nepoužíval kondom, a on odpovídá: "Ale já jsem ho používal. Jenže po šesti dnech už se mi chtělo tak moc čůrat, že jsem mu odřízl konec."

 

Přijde muž pozdě do práce a šéf se ho ptá, proč přišel pozdě. "Ale, měl jsem neodkladné rodinné záležitosti. Právě jsem se stal otcem." "Tak to vám ovšem blahopřeji! A co máte, kluka nebo holčičku?" "No to ještě nevím, to se dozvím až za devět měsíců."

 

Manželka jednoho vášnivého golfisty byla vyděšená, když se manžel celý den nevracel ze hřiště. Dorazil se soumrakem a vypráví: "Víš, hráli jsme s Bobem a on hned na druhé jamce trefil na jednu ránu a samou radostí dostal infarkt a zemřel." "Ale to je hrozné." "Taky že bylo. Celej den pořád dokola odpálit, odvézt hole, odtáhnout Boba..."

Nikdy není pozdě se něco naučit

Od dětství jsem ráda bruslila. Myslím tím na ledě, inlajny v té době známé nebyly, aspoň ne v mém okolí.

Dokonce jsem se naučila jezdit docela rychle a taky přešlapovat. Což znamená, že dáte jednu nohu dopředu křížem před druhou a pomůže vám to zrychlit. Naučila jsem se to ale jen na jednu stranu pravou nohou. Na tu druhou mi to nikdy nešlo. Nijak zvlášť mi to nevadilo, protože na kluzišti se stejně většinou jezdí jen jedím směrem. Ale při dnešním bruslení ten směr obrátili. Nejdřív se mi to moc nezdálo, ale pak jsem si řekla, že je divné, když na jednu stranu přešlapovat umím a na druhou ne a že se to musím naučit. A zvládla jsem to! Ve čtyřiceti sedmi letech!

Měla jsem ze sebe velmi dobrý pocit. Uvědomila jsem si, že ani trochu vyšší věk není důvodem ustrnout. Takových věcí, které bych se ještě mohla naučit nebo zkusit, je hodně.

Chtěla bych se třeba naučit nebát se výšek. Mám hrozně ráda pohled z výšky – z věží, rozhleden apod. Jenže zároveň se té výšky bojím. Takže sice vylezu nahoru, podívám se kolem, dokonce udělám i nějaké fotky, ale nedokážu si to pořádně užít, protože se bojím podívat dolu. Nejhorší je to tehdy, když má rozhledna průhledné železné zábradlí nebo dokonce je skrz podlahu vidět dolu. Naopak vůbec jsem tento strach neměla v letadle. Tam jsem se mohla klidně dívat dolu a žádný problém jsem s tím neměla, naopak, užívala jsem si to jako dítě na kolotoči.

Asi je možné se takového strachu zbavit. Využívat každé možnosti vyšplhat na nějakou rozhlednu, věž nebo aspoň do vyššího patra domu. Jenže to vyžaduje čas a energii. Ani času ani energie nemíváme nazbyt, proto bychom měli přemýšlet nad tím, čemu ji věnujeme. Když budu upřímná sama k sobě, tam musím uznat, že zbavit se strachu z výšek pro není až tak důležité. Takže věnuju úsilí tomu, co je má pro mě vyšší prioritu. Všechno se prostě stihnout nedá.