pondělí 12. března 2012

Budoucnost: strachovat se předem, co přijde?

Čtete zprávy na internetu? Nepřipadají vám trochu jednostranné? Jako by stále jen prorokovaly jen to špatné. Sem tam se objeví jakýsi náznak toho, že by se věci (třeba ekonomická situace) mohly zlepšit, načež následují jiné články, které nás z jakéhokoliv optimismu spolehlivě vyléčí. Když se podívám na některé zpravodajské weby, padá na depka.
Nejenže nás straší tím, co všechno se zhorší – zdražování, nezaměstnanost, nemoci, povodně, zločiny – ale vlastně ani nenabízejí žádné východisko. Čtete špatnou zprávu, něco se ve vás hne a potřebujete něco udělat, nějak se s tím vyrovnat.
Řekněme, že čtu o epidemii chřipky. Vyrovnám se s tím třeba tak, že si koupím vitamíny. Není to sice univerzální lék na chřipku, ale pomůže mi to vyrovnat se s jistým pocitem obav nebo ohrožení, který ve mě ta zpráva vyvolala.
Ale co mám dělat se zprávou, že ten a ten zpronevěřil tolik a tolik peněz? Že tam a tam přepadli mladou ženu? Že Řecko nebo Španělsko má takové a takové ekonomické problémy?
Taky jsou to negativní zprávy a taky vyvolávají nepříjemný pocit, obavy a strach. Ale nemůžeme s tím moc dělat.
Lidé věnují negativním zprávám víc pozornosti, než těm pozitivním. Má to logiku, potenciálnímu nebezpečí bychom opravdu měli naslouchat. Ovšem když je toho negativního hodně, propadáme malomyslnosti a starostem. Pozitivní zprávy, ty zase fungují tak trochu jako dobíjení baterek. Když čteme nebo slyšíme o tom, jak se někde něco povedlo, jak naši sportovci zabodovali v mezinárodní konkurenci, jak dostal český umělec nějaké ocenění nebo prostě o tom, jak si lidé dokážou pomáhat, pak už nám ten svět tak hrozivý nepřipadá.
Chce to rovnováhu. Znám lidi, co sledují skoro jen to negativní, a i když se jim daří dobře, stejně se pořád strachují, co bude. Možná to je i důvod, proč jsou lidé v některých chudých zemích tak usměvaví. Oni nemají takový přístup k informacím jako my a proto se o spoustě neštěstí vůbec nedozví. Většinu informací čerpají ze svého bezprostředního okolí a tam je určitě míň tragédií než kolik dokážou pilní negativističtí novináři shromáždit na svých webech.
Chtělo by to takovou informační dietu. Mít přiměřeně jak dobrých zpráv, tak těch špatných, aby se to vyrovnalo. Ale takovou rovnováhu je těžké najít.  

Žádné komentáře:

Okomentovat