Soustředit se

Když se člověk soustředí na to, co právě dělá, zvládne činnost rychleji a lépe. Většinou z ní mívá také lepší pocit, protože je nám příjemné, když nám jde práce pěkně od ruky. Jenže soustředit se v prostředí,kde je všude kolem spousta rušivých elementů nebo lákadel ve formě internetu, to je docela problém.

Ty rušivé prvky by se daly rozdělit na ty, které přicházejí zvenčí, a ty, které na nás útočí zevnitř, z naší mysli.

Zvenčí, to jsou všechny ty rozptylující věci kolem nás, předměty navršené na stole, zvonící telefon, kolega nebo šéf se svými požadavky, hluk zvenku, pobíhající děti. Seznam může být nekončný.

Jak si s tím poradit?

1. Ukliďte si stůl. Hromady papírů, které čekají, až si na ně najdete čas, to je dost velký rušič. Tím spíš, že se v té spoustě písemností obvykle skrývají důležité věci, které už měly být hotové, nebo aspoň tušíme, že tam něco takového je. Přinejmenším je potřeba dát ty papíry z dohledu. Lepší by bylo roztřídit. Osvědčilo se mi vkládat papíry, které spolu souvisí společně do plastových obalů a navrch přidat barevný papírek s tím, co je třeba udělat. Je to maličkost, ale ušetří to zbytečné přemýšlení a kolikrát mi bylo užitečné, když jsem si tam napsala, že tehdy a tehdy jsem požádala kolegu o vyjádření a jaké další kroky mám udělat. Časem možná zjistíte, že se vaše úkoly opakují, takže je budete moci spojit dohromady.

2. Kolegové a šéf. Můžete se pokusit vysvětlit jim, že se potřebujete soustředit, ale funguje to jen někdy. Mohli by totiž taky nabýt pocitu, že se na ně vytahujete a že je přehlížíte, což samozřejmě fungujícím vztahům v práci nepřispívá. Další možností je přijít posunutí pracovní doby tak, abyste využili klidnějších chvil před nebo po pracovní době. Ono třeba i dvacet minut klidu na začátku pracovního dne může pomoci tomu, abyste si ujasnili, co chcete ten den dělat a připravili si všechno potřebné. Až začne obvyklý pracovní ruch, vy už budete o krok dál.

3. Hluk kolem. Pokud to nemusíte poslouchat, je to jednodušší, časem se naučíte ho nevnímat. Horší je, když ho nemůžete jen tak ignorovat. Příkladem je třeba kolega, který občas mluví do telefonu nebo do skypu, občas si brblá jen tak pod fousy a občas – nejlépe stejným hlasem – osloví vás. Děti, které běhají kolem vás při práci doma, to je podobný případ. Nepřinutíte je sedět v klidu, jsou to děti a chtějí si hrát. A přitom jedním uchem posloucháte, jestli je všechno v pořádku. Tady je těžké radit. Pokud to jde, tak se vyhnout práci v podobných podmínkách, jinak si zvyknout a smířit se s tím. Rozčilování nepomůže, rozhodně ne vašemu soustředění.

Kromě rušivých faktorů, které přicházejí zvenčí, jsou tady vlivy, které jakoby přicházeli zevnitř, z naší mysli.

1. Internet. Pokud pracujete na počítači a jste připojení na internet, je strašně snadné jít se někam na něco podívat – na počasí, zprávy, vyhledat něco ke svému aktuálnímu úkolu. Pak začnete přeskakovat na další a další stránky, hodina i víc je pryč a práce stojí. Známe to všichni. Internet je sice obrovská zásobárna informací, ale taky je to velké lákadlo a rozptylovadlo. Můžeme zkusit ten postup, kdy internet ano, ale až po splnění toho a toho. Nebo si nastavit budíček (třeba na mobilu) a stanovit si, že za čtvrt hodiny se vrátím zpátky k práci.

2. Prokrastinace neboli odkládání. Nejsnáz se necháme vyrušit, když se nám do nějaké činnosti strašně moc nechce. Třeba když z ní máme obavu. Úkol, ze kterého je nám šoufl. Příprava na zkoušku, ze které máme strach. Cokoliv, co je spojené s nepříjemným pocitem. Tím, že úkol odložíme, ale obvykle nezmizí. Příště budou pocity stejně nepříjemné, možná ještě horší. Zkuste si v takové situaci spíš napsat na papír jednoduché kroky, které daný úkol posunou o kousek dál. Velmi jednoduché kroky, jako třeba napsat osnovu, dát dohromady všechny potřebné papíry, napsat tomu a tomu, napsat úvod dopisu. Prostě rozkouskovat do malých kroků, které už tak nepříjemné nebudou. Velký úkol se obvykle skládá z malých věcí, které děláme jednu po druhé. Ty malé věci v nás obavy nebudí, ale ten velký úkol možná ano. Je to jako stoupat po schodišti, které má tisíc schodů. Když koukát až nahoru, děsí vás ta představa, kolik je toho před vámi. Když se budete dívat na nejbližší schod, bude vám všechno jasné. Prostě jen uděláte další krok. Podobným způsobem můžeme postupovat i při práci nebo studiu.

3. Příliš mnoho úkolů. Je snadné si toho na sebe nabrat hodně. Požadavky nebo lákavé příležitosti přicházejí ze všech stran, chceme vyhovět nebo je nám líto nevyuží nabízené příležitosti a tak si přibíráme další a další závazky. Obvykle neděláme to, abychom si svoje úkoly a závazky sepsali i s časem, který nám zaberou, protože pak bychom se vyděsili a pochopili bychom, že to zvládnout prostě nejde. Ale zase by nám podobný soupis mohl pomoci, až se objeví nová věc. Museli bychom buď odmítnout, nebo se svého seznamu něco vyřadit. Ostatně vyřazovat, vyřazovat, odmítat, to bychom dělat měli. Všechno se stihnout nedá. A je lepší říct rovnou, že něco nezvládnu, než slíbit a pak neudělat.

4. Soustředění nebo nesoustředěnost je také návyk. Když jsme zvyklí být v ruchu, reagovat na požadavky všude kolem a fungovat takhle roztříštěně, můžeme zjistit, že delší chvíle soustředění je pro nás obtížná, že se ani soustředit neumíme. Ale dá se to naučit. Jediný způsob je trénovat. Snažit se kvalitně soustředit vždycky, když to jen trochu jde. Skvěle tohle umí třeba buddhističtí mnichové, protože to denně trénují. Nejsou k tomu nutné posvátné symboly, je to vlastnost mysli a návyk, obojí je víc závislé na naší snaze než na náboženském smýšlení.

Určitě by se našli ještě další rušivé vlivy – únava, hlad, horko a jiné. Když je to občas, není to taková tragédie.