Jaro je ve vzduchu i v kalendáři. S jarem vylézají i zahrádkáři. Loni jsme si se sestrou pronajaly zahradu, obě bydlíme v paneláku a tak jsme chtěli nějakou relaxaci a místo, kam se dá jít při pěkném počasí. Snažíme se, něco nám vyroste, něco ne, ale užíváme si to.
Jaro je ve vzduchu i v kalendáři. S jarem vylézají i zahrádkáři. Loni jsme si se sestrou pronajaly zahradu, obě bydlíme v paneláku a tak jsme chtěli nějakou relaxaci a místo, kam se dá jít při pěkném počasí. Jako zahrádkářky jsme zcela nezkušené, jediným zkušeným zahradníkem v naší rodině byla naše babička, ke které jsme jezdili v dětství. Dodnes si na ni vzpomenu, když cítím vůni zeminy nebo rajčatové nati.
Sníh na naší zahrádce už skoro roztál, našli jsme pár sněženek a vylézají už i lístky tulipánů. Na záhoně, kde jsme nestihli na podzim sklidit salát, jsem kupodivu objevila pár dobře vypadajích rostlin. Vyloupla jsem pár vnitřních lístků a na chuť byly dobré. To jsem tedy nečekala, že si na něčem ze zahrádky pochutnám už tak brzo.
Těším se, až bude chřest. Majitelka zahrádky ho tam měla pro dekoraci, ale my jsme přízemní a materialistické povahy, my ho jíme. Takový čerstvě utržený výhonek chřestu, snědený hned bez vaření, chutná podobně jako hrášek. Navíc bývá k dispozici už od poloviny dubna, kdy té ostatní zeleniny moc není.
Další zelenina, na kterou se těším, to je špenát. Mám ho ráda syrový i vařený. A třeba taková roláda s listového těsta, kde je vrstva špenátu a vrstva s uzeným masem, to je dobrota.
Už aby bylo teplo a my se mohli naplno vrhnout do užívání si zahrádky. A třeba i pečení a grilování, to milujeme. Pečeme všechno možné, loni jsme vyzkoušeli i pečená jablíčka nebo švestky, placky (z jednoduchého těsta z mouky a vody), karbanátky z mletého masa i brambory ve slupce. Ale největší úspěch měly pečené banány. To se dělá tak, že se banány ve slupce položí na rošt a nechají se tam,dokud slupka ze všech stran nezčerná. Pak se to rozbalí a lžičkou pojídá. A pokud se k tomu přidají kousky čokolády, je absolutně skvělé. Dá se to připravit i v troubě.
A na co se netěším? Na slimáky, loni jich bylo hodně. Na pýr. Když vidím na záhonku tenký stonek pýru, představím tu spleť kořenů pod zemí a dostávám bojovnou náladu. Bohužel, stále se mi nad ním vyhrát nedaří. Ale nevzdávám to. Na dřepčíka. Loni nám ožral květák, kapustu i ředkvičky. Postřik se mi dávat nechce, bývají to pěkné jedy, ale zkusím ho eliminovat aspoň pomocí žlutých lepových desek. Nevyhubím ho docela, ale aspoň ho bude míň.
Jé, jaro, to je nádhera.
Sníh na naší zahrádce už skoro roztál, našli jsme pár sněženek a vylézají už i lístky tulipánů. Na záhoně, kde jsme nestihli na podzim sklidit salát, jsem kupodivu objevila pár dobře vypadajích rostlin. Vyloupla jsem pár vnitřních lístků a na chuť byly dobré. To jsem tedy nečekala, že si na něčem ze zahrádky pochutnám už tak brzo.
Těším se, až bude chřest. Majitelka zahrádky ho tam měla pro dekoraci, ale my jsme přízemní a materialistické povahy, my ho jíme. Takový čerstvě utržený výhonek chřestu, snědený hned bez vaření, chutná podobně jako hrášek. Navíc bývá k dispozici už od poloviny dubna, kdy té ostatní zeleniny moc není.
Další zelenina, na kterou se těším, to je špenát. Mám ho ráda syrový i vařený. A třeba taková roláda s listového těsta, kde je vrstva špenátu a vrstva s uzeným masem, to je dobrota.
Už aby bylo teplo a my se mohli naplno vrhnout do užívání si zahrádky. A třeba i pečení a grilování, to milujeme. Pečeme všechno možné, loni jsme vyzkoušeli i pečená jablíčka nebo švestky, placky (z jednoduchého těsta z mouky a vody), karbanátky z mletého masa i brambory ve slupce. Ale největší úspěch měly pečené banány. To se dělá tak, že se banány ve slupce položí na rošt a nechají se tam,dokud slupka ze všech stran nezčerná. Pak se to rozbalí a lžičkou pojídá. A pokud se k tomu přidají kousky čokolády, je absolutně skvělé. Dá se to připravit i v troubě.
A na co se netěším? Na slimáky, loni jich bylo hodně. Na pýr. Když vidím na záhonku tenký stonek pýru, představím tu spleť kořenů pod zemí a dostávám bojovnou náladu. Bohužel, stále se mi nad ním vyhrát nedaří. Ale nevzdávám to. Na dřepčíka. Loni nám ožral květák, kapustu i ředkvičky. Postřik se mi dávat nechce, bývají to pěkné jedy, ale zkusím ho eliminovat aspoň pomocí žlutých lepových desek. Nevyhubím ho docela, ale aspoň ho bude míň.
Jé, jaro, to je nádhera.
Žádné komentáře:
Okomentovat