Advent neboli očekávání narození Ježíška. Pro křesťany to má zcela jasný význam, ale jak je to s námi, kdo nejsme praktikující křesťané? I my přece chodíme na různé adventní akce, trhy, koncerty, zapalujeme svíčky na adventních věncích a podobně.
Proč to děláme, když ten duchovní rozměr nám nic neříká?
Myslím, že to očekávání je přiměřené tomu, jaké jsou pro nás vánoce. Když někdo svátky neslaví (nemá rodinu nebo mu to nedovoluje víra), pak pro něj advent je prázdné slovo a nanejvýš se může cítit podrážděný, že všichni pořád otravují s vánocemi.
Pro mě jsou vánoce opravdu nejkrásnější svátky roku, protože se sejde rodina, děláme si navzájem radost a jsme prostě spolu. Takhle to zřejmě funguje ve spoustě rodin. Určitě tam, kde jsou děti. Protože bez nich ztrácejí vánoce velký kus svého kouzla. Jen děti je dokážou prožívat tak intenzivně, my jsme se během dospívání naučili ovládat se, držet emoce na uzdě, takže jsme sice přijatelní pro ostatní společnost, ale taky už se neumíme tak radovat. Prožíváme svou radost prostřednictvím těch, kdo to ještě umí, prostřednictvím dětí.
Advent je tedy dobou očekávání a příprav na rodinné vánoce. Vždycky mě mrzelo, že nemám spoustu peněz, abych mohla svým dětem dopřát všechno, co jsem chtěla. Dnes jsou děti dospělé a já už nelituju. Po materiální stránce nedostaly vždycky všechno, ale jsou z nich rozumní mladí lidé, přiměřeně skromní, kteří si dokážou vážit dobrých vztahů mezi lidmi. Dělá mi radost, když vidím, jak dobře spolu vycházejí, i to, že se na ně můžu spolehnout, když potřebuju.
Cítím se jako hrdá matka, mám pocit, že jsem je dobře vychovala, i když nějaká ta chybka se vždycky najde. Takže advent si můžu užít, nějaký ten úklid, pečení, nakupování, bez toho se to samozřejmě neobejde, ale hlavně si užívám toho, že na to nejsem sama. Že mám kolem sebe lidi, kteří se o ty přípravy, ale i o to těšení podělí se mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat