Co je moudrost? Koho označíme za moudrého? Má to co dělat se vzděláním?
Moudrost se spojuje se stářím. Dává smysl říct moudré stáří. Moudré mládí? To zní spíš ironicky.
Ne každé stáří je moudré. Parkinsonova nebo Alzheimerova nemoc, to jsou extrémní případy. Je smutné, když vidíte rozumného vzdělaného člověka, jak se vlivem nemoci rozpadá a ztrácí.
Ještě horší je, když je člověk sice fyzicky zdráv, ale lidé se mu vyhýbají pro nepříjemné povahové vlastnosti. Hádavost, závist, lakomství, pomlouvání, sobectví. To, co možná kdysi byl snesitelný povahový rys, to se s věkem může vyhrotit do takového extrému, že to těžko snášejí i nejbližší příbuzní.
Jka si vlastně představuju to moudré stáří? Určitě by v něm měla být určitá vyrovnanost a nadhled. Když jste za desítky let svědky nebo i účastníky spousty konfliktů a hádek, časem zjistíte, že málokdy jsou k něčemu, často se lidi přou o malichernosti. Žádné módní trendy, ať jde o diety, populární hudbu nebo cokoliv, nic z toho nemá absolutní platnost a jestli je v tom nějaká nadčasová hodnota, tak se za ní není třeba honit, protože nikam neuteče. Ve stáří už se méně spěchá. Je k tomu méně důvodů. A i to tělo tomu bývá méně nakloněno.
Dalším rysem moudého stáří jsou znalosti a dovednosti. Ne to, co se vyčte z knih a čeho je plný každý čerstvý vysokoškolák. Praktické znalosti a zkušenosti, které plynou z toho, že člověk nějakou činnost dělá hodně dlouho. Vzpomínáme třeba na kuchyň našich maminek a babiček. Jakpak by neuměly skvěle vařit, když to trénovaly řadu let každý den. Zrovna tak zručnost starých řemeslníků. Nespěchají, nipotřebují se nikam honit. Zato přesně vědí, co a proč dělají.
Takhle si představuju moudrost. Vyrovnanost, znalosti a zkušenosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat