Chceme být lepší. Výrazem toho je i to, že právě přemýšlíme o novoročním předsevzetí. Možná vám přijde vhod pár inspirací.
1. Říkat ne. Zbavovat se úkolů a závazků, které už pro nás nejsou důležité. Čím víc věcí máte na starosti (věcí hmotných i věcí jako jsou úkoly a projekty), tím těžší je soustředit se na to důležité. Stále na nás za všech stran útočí proud informací a požadavků a my se s nimi snažíme nějak vyrovnat. Nejsou to jen úkoly od šéfa v práci. Sami na sebe klademe ještě další požadavky: víc cvičit, zdravěji jíst, naučit se anglicky, být lepším manželem, najít si víc času na své děti. Chcete-li se oddávat sebemrskačství a vytvořit si dlouhý seznam toho, co byste ještě měli nebo mohli dělat, časopisy, televize nebo knížky (a zejména rady ostatních lidí) vám poskytnou přebohatě materiálu. Jenže všechno se stíhat nedá. Musíme si vybírat. Vybírat to, co bude mít největší příznivý účinek. Smířit se s tím, že něco musím obětovat. Když budu studovat, nezbyde mi tolik času na flámování. Když budu flámovat, budu mít zase míň času na školu. Velká rozhodnutí – kam jít na školu, koho si vzít, kam jít do práce – ta zvažujeme poctivě, ale podceňujeme každodenní malá rozhodnutí, která v součtu ovlivňují náš život daleko víc. Slibovat něco dalšího, když už teď toho mám nad hlavu a nevím, co dřív? Spíš se snažme věcí a závazků zbavovat. Nechat si jen to, co je pro nás opravdu důležité. Pod přehršlí každodenních úkolů je snadné na to zapomenout. Proto je potřeba občas vyškrtnout ze svého seznamu úkolů něco, co sice není hotové, protože se tím udělá místo pro to podstatnější a důležitější.
2. Zbavovat se předmětů. Jsme spořiví a neradi věci vyhazujeme. Takže máme ve skříni šaty, které jsme roky neoblékli. Kdyby je někdo chtěl, rádi mu je věnujeme, ale vyhodit je do popelnic je nám líto. Ve špajzce schováváme kelímky od jogurtů a zavařovací sklenice, protože jsou občas potřeba. Je těžké udělat jednorázovou čistku a všechno vyházet. Jednodušší je dělat to pravidelně, třeba jednou týdně. Osvědčil se mi pátek. Dala jsem si předsevzetí, že každý pátek něco vyhodím. Někdy to bylo fakt jen těch pár kelímků od jogurtu, jindy jsem probrala skříně a zásuvky a v popelnici (nebo ve tříděném odpadu) skončil plná taška zbytečností. Efekt byl znát po pár měsících. Najednou jsem si připadala lehčí a volnější. Když jsem se rozhlédla a viděla volný prostor tam, kde se dřív hromadily věci, bylo mi moc fajn. A jak se tím usnadní uklízení!
3. Psát si něco jako deník. Na papíře nebo v počítači, co je nám bližší. Psaní znamená, že to, co se nám honí hlavou, musíme jasně zformulovat. Pomáhá to k jasnému přemýšlení. Napsaný text si můžeme nechat, třeba pro nás bude po čase zajímavé přečíst si to. Nebo to prostě můžete vyhodit. Hlavní efekt je totiž v tom samotném formulování myšlenek a uvědomování si jich. Když víte, že už to nikdy nikdo číst nebude, můžete se cítit při psaní svobodněji.
4. Meditovat nebo se modlit. Modlitba je záležitostí věřících, ale meditovat může každý. Způsoby jsou různé, v knihách nebo na internetu jich najdete spousty, spíš se v nich ztratíte, než by vám pomohly. Pro začátek zkuste prostě jen v klidu sedět a uklidnit svůj dech i svoje myšlenky. Každý den pár minut. Meditace má příznivý vliv na psychiku i na tělo, ten se ovšem projeví až po delší době - spíš po týdnech a měsících. Nejdřív nejspíš zaznamenáte snížení pocitu stresu. Zdravotní účinky jsou mnohem pomalejší.
5. Odnaučit se strachu z výšek. Každý den vylézt někam, kde cítím závrať. Ne velkou, zvládnutelnou. Podívat se z okna v sedmém patře. Vylézt na rozhlednu až tak, kam budu schopná. Nebo se podívat na video z youtube, ze kterého mi není dobře, seskok padákem, bungee jumping a podobně. Když to člověk udělá každý den, budou se ty nepříjemné pocity zmenšovat a za rok třeba vyleze až nahoru na tu rozhlednu. Praktický význam se zdá být mizivý, ale důležité je ten pocit sebedůvěry, který získáte, když překonáte smai sebe.
6. Něco nového se naučit. Ať už je to jazyk, řidičský průkaz, vaření nebo hra na kytaru. Každý den kousek. Nejsou to věci, které by se daly zvládnout za pár dní (no, možná ten řidičák), proto si je musíme rozkouskovat do zvládnutelných denních porcí a vytrvat.
7. Začít s něčím, co mě láká, ale dlouho jsem to odkládal/a. Míváme sny, nemusí být ani tak náročné, ale my je pořád tak nějak odsouváme stranou. Jedna paní v mém okolí rok toužila po tom pěstovat orchideje. Orchidej stojí několik málo stovek a na péči není až tak náročná. Přesto to vždycky odložila, nakonec tu první orchidej dostala jako dárek. Takhle odkládat můžeme klidně dělat roky. Není na čase si některý z těch snů splnit? Toužíte po tom kreslit, zpívat, psát blog nebo knížku, naučit se pořádně fotit, tvořit bižuterii z korálků nebo mít psa? Proč si to nesplnit právě teď? Nový rok nemusí vždycky začínat novou povinností, může také začínat novou radostí. I když asi jen málokterá radost se vyrovná tomu, co se den před štědrým dnem stalo mému bratranci: narodil se mu syn. To se to pak slaví.
Žádné komentáře:
Okomentovat