Oranžová je teplá optimistická barva.
Na oblečení ji moc ráda nemám, nesluší mi a myslím, že sluší málokomu. Trochu se jí blíží rezavá barva na vlasech. Přirozeně zrzaví lidé se mi líbí, ale nelíbí se mi, když se na zrzavo barví ženy, které normálně mají takovou trochu bezvýraznou barvu vlasů. Většinou to k nim neladí, působí to násilně a nápadně. Chápu, že někdo není spokojený se svojí barvou vlasů, ale ono to není jen o vlasech. Člověk působí jako celek, když jeden prvek z toho celku vytrhnu a přebarvím, můžu dosáhnout i toho, že to bude působit nesouladně a neharmonicky. Žena s jemným obličejem a nenápadnou barvou vlasů bývá jemný typ a křiklavé barvy ji ubíjí.
U jídla je oranžová barva doménou ovoce. Pomeranče a mandarinky, ale také kaki (tomel, churma, názvů je více). To je ovoce, které vypdá trochu jako oranžové rajče, má sladkou jemnou dužninu a je moc dobré. Oranžový je také kumkvát. Vypadá jako takové malinké podlouhlé pomeranče, velké jen několik málo centimetrů. Neloupou se, jedí se i se slupkou, která je sladší než ten vnitřek.
Broskve a meruňky, ty jsou také oranžové. A pak mě napadá ještě jedna oranžová potravina, kterou ale zná a používá málokdo: oranžová čočka. Je drobnější a vaří se – na rozdíl od obyčejné čočky – jen krátce.
Oranžové květiny – napadá mě jen afrikán. Nikdy se mi moc nelíbil a ani dnes ho nepovažuju za královnu květin, ale na naší zahrádce má své místo, protože prý svou nelibou vůní odpuzuje hmyz. A dobře u nás roste. Letos jsme zasadili takové malé sazeničky a vyrostly nám z toho mohutné keře se spoustou semínek. A protože jsme ta semínka sklízeli poměrně pozdě, dost jich vypadalo na záhony a příští rok zřejmě bude naším hlavním plevelem na zahrádce afrikán.
Žádné komentáře:
Okomentovat